Kdyby ztrátu paměti jen hrála, patrně by nežádala omluvu tak vehementně a neopakovala by nařčení ze lži. Tolik by se v tom nerochnila.
V této souvislosti vyvstává, prozatím jen akademická, otázka, zda Maláčové výrok byl předvolební lží, jak ji definuje nový zákon, který ve sněmovně prošel prvním čtením, nebo ne. Hned člověka napadne, že dozorový úřad by jistě neváhal zchladit si na předsedkyni malé opoziční strany žáhu. Pokuta pro Socdem by byla jistě mastná, protože to, čeho se paní Maláčová dopustila, je evidentní lež. Jenže kdyby to bylo obráceně a lhal by představitel vlády, troufli by si úředníci dát pokutu třeba panu Jurečkovi, tedy jeho straně (ať jí je KDU, či Spolu)?
V časech, kdy každé nicotné prohlášení politikovo je nahráno a zveřejněno na sociálních sítích či internetu, věru není složité „osvěžit“ Janě Maláčové paměť. V téhle souvislosti by možná bylo na místě rozšířit definici slovesa maláčovat, jehož vynálezcem je exprezident Václav Klaus. Bývalý prezident toto sloveso používá jako synonymum pro rozdávání či rozhazování peněz z veřejných rozpočtů. Možná by bylo na místě též zahrnout do něj i výpadky paměti. Ty jsou totiž politikům neméně vlastní a přirozené.
Co je větší prohřešek?
Marian Jurečka měl nepochybně pravdu, když konfrontoval opoziční političku s jejími vlastními výroky. On sám ovšem dokázal něco onačejšího, „hřeší“ rozporuplnými činy. Hlasoval totiž pro zastropování věku odchodu do důchodu, aby si to později, v jiné vládě, „rozmyslel“ a hlasoval opačně. Podobně se pan Jurečka zachoval v případě zavádění a rušení elektronické evidence tržeb. A co je horší, rozporuplně mluvit, nebo rovnou konat?
Ano uznáváme, každý politik, který si pobyl ve vládě, sliboval tolika lidem tolik věcí, že si to nemůže pamatovat a že pokud chce sedět na své židli, nesmí na nějakou kontinuitu svého počínání moc myslet. Ostatně současná vláda popírá své vlastní sliby a dokonce to uznává, což je pokrok. Ovšem za nedodržení slibů ona sama nemůže, může za to Putin, případně Babiš, případně oba. Autorům těchhle nafialovělých výmluv jako by nedocházelo, že degradují současnou vládu na bezmocnou partičku, která nic nezmůže a je jen ve vleku minulosti.
SOCDEM se musí dát dohromady, říká Maláčová. Nevyloučila spolupráci se Stačilo! |
Posmívat se našim opozičním (třeba Andrej Babiš je velmistr protiřečení a vzájemně se vylučujících slibů) i vládním představitelům je snadné. Protiřečení k politice patří, i když to není nic pěkného. Ovšem soudcem v tom má být volič, jako příslušník lidu, suveréna téhle země, a nikoli nějaký ouřada. Zatím je to tak, že politikům se lhát vyplácí, všem, protože co se nám líbí či nelíbí, posuzujeme u každého politika individuálně, podle našich vlastních sympatií či antipatií. Nelze pochybovat o tom, že lež Jany Maláčové budou posuzovat jinak příznivci Socdem a jinak voliči Spolu. Fakt ale je, že podobných „uklouznutí“ má každý z politiků pohybujících se v nejvyšších patrech moci spoustu a jejich závažnost se měří u voleb. Važme si toho a nechtějme na naše politické sedmilháře přivolávat úřad. Ten se vždy může vymknout bohulibému záměru a stát se jen nástrojem šikany vládnoucí moci.
