Kdo si ještě nevšiml, že současné univerzity se chovají jako korporáty, nejnovější skandál z Británie je pro něj ideálním budíčkem. Jak známo, v západním světě existuje značný tlak na to, aby se do vedoucích pozic dostávali také zástupci rasových menšin. Nic proti tomu. Rozmanitost je vždycky vítaná všude. Problém nastává, když je ta rozmanitost shora řízená, politicky motivovaná a má ve skutečnosti mnohem víc společného s ideologickou uniformitou wokistických pachatelů dobra.
U plagiátorů na barvě kůže nesejde. Polehčující okolností nesmí být ani v kauze z Cambridge |
O co přesně šlo? Černošský sociolog Jason Arday si v britských akademických kruzích vybudoval renomé intelektuální star. Mělo to však menší háček – poměrně rychle se objevila podezření, že opsal jak svou kvalifikační práci, tak některé odborné články, jmenovitě příspěvek do časopisu Social Studies v roce 2018.
Nejnovější informace deníku The Times dokládají, že o tom bezpečně vědělo též vedení univerzity v Cambridge, jež Ardaye v roce 2023 najímalo a i přesto se plně postavilo na jeho stranu. Argumentovalo tím, že Arday už inkriminovaný článek přece smazal. Prosím? Kde je pověstná mravní a intelektuální integrita elitní britské univerzity? Skončila v koši wokismu. Je přece bezpečnější mít na pracovišti černošskou intelektuální star – jakkoli své práce opisuje –, než se muset zodpovídat aktivistickým studentům z nařčení, že na univerzitní půdě dosud převládá bílý rasismus a přežitky kolonialismu.
Černošský profesor končí na Cambridgi po obvinění z plagiátorství. Rasismus, tvrdí |
Zrod toxického koktejlu
Kdo by snad pochyboval o tom, že rasová příslušnost Ardaye v uvedeném případu hrála jakoukoli roli a jednalo se o obyčejné nedorozumění, lze mu v plnosti ocitovat tuto odpověď, kterou dotyčný zaslal akademickému recenzentovi, jenž ho na nesrovnalosti v jeho práci upozornil: „Místo toho, abyste bojoval proti rasismu a ableismu (diskriminace lidí s postižením – pozn. red.), strávil jste předpokládám hodiny listováním skrze mé práce, abyste v nich našel chyby a pak je nahlásil jednotlivým institucím... Jestli mi napíšete znovu, budu to považovat za obtěžování a šikanu.“
Když mu recenzent odpověděl, Arday ho nahlásil na policii pro rasový útlak. Stejně zareagoval i na dotazy redaktora The Times, který se před rokem snažil o případu zjistit víc. Britská policie pak redaktora čtyři měsíce vyšetřovala.
Plagiátor z Cambridge lhal skoro o všem. Pídícího se novináře umlčeli |
Je snadné si teď kopnout do Ardaye, univerzity v Cambridge i do britské policie. Problém má ale ve skutečnosti celá britská společnost. Od té doby, co se v ní stal rasismus samozřejmým konstatováním a nikoli velmi závažným obviněním, vypadá to v mocenských strukturách zákonitě takto. Když se k tomu přičte, že i v britských médiích se až donedávna jednalo o takřka tabuizované téma, toxický koktejl je rázem na světě. Slušný Brit pak raději volí blahodárnou autocenzuru a vyhýbá se všemu, co by mohlo jen implicitně být považováno za produkt jeho skrytého rasismu.
George Orwell i John Stuart Mill se obracejí v hrobě. Anglii čeká ještě hodně práce, než se jí tohle všeobecně pokřivené kulturní prostředí podaří narovnat.
