Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Je obrana provokace?

Evropa

  14:48
Rakouský ministr obrany se v rozhovoru pro Die Presse vyjádřil velmi jednoznačně a tvrdě proti americkému plánu zřídit v České republice a Polsku protiraketovou základnu. Jde prý o provokaci a o vyvolávání duchů minulosti. Místo toho je třeba jednat a hledat kompromisy.

Rakouský ministr obrany Norbert Darabos foto: Samuel KubaniAFP

Nechme stranou svéráznou představu, že když se někdo chce bránit, provokuje. S oblibou ji používal slavný rodák pana ministra Adolf Hitler, na rozdíl od pana ministra o těch, kteří se chtěli bránit proti němu. Pan ministr jen kibicuje. Nevím, zda je to horší nebo lepší. (text rozhovoru pro Die Presse najdete zde)


Další komentáře Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz.

Rakousku a panu ministrovi jde samozřejmě především o Spojené státy. Vyjádření se však týká taky České republiky a zajímavým způsobem přispívá k česko-rakouským vztahům.

Bylo by pokrytectví si namlouvat, že naše vztahy s Rakouskem jsou dobré. Naopak, s žádným naším sousedem ani s řádnou blízkou zemí nemáme vztahy tak mizerné. Blíží se středoevropskému standardu z doby mezi světovými válkami. Rakousko mělo (právem) vážné výhrady k tomu, jak se česká politická reprezentace stavěla a staví k vyhnání sudetských Němců a k Benešovým dekretům - tahle věc však v posledních letech ustupuje čím dál tím víc do pozadí a do popředí se dostává Temelínský syndrom. Dnešní rakouská neuróza z jaderné energie a obecně a z temelínské elektrárny zvlášť je mi nepochopitelná - respektive je těžké ji chápat jinak než jako projev jakéhosi mindráku: zastupuje nějaký jiný problém, možná skutečný, o kterém se nemluví, protože si ho rakouští politici a rakouská veřejnost nezformulovali.

Benešovy dekrety i Temelín jsou věci, v nichž se celá česká politická reprezentace proti Rakousku sjednotí (v prvním případě na vlastní škodu). Nová, zatím verbální iniciativa pana ministra je jiné povahy: zasahuje do vážného vnitřního českého problému a staví se na stranu komunistů a ČSSD. Je obtížné brát to jinak než jako drzost.

Problém je jednoduchý: pan ministr nejen vyzývá k appeasementu vůči zvrhlým orientálním režimům způsobem dosud neslýchaným - a navíc velkoryse přehlíží, že boj o základnu je u nás taky a především bojem o to, do jaké míry má Ruské impérium znovu právo diktovat si, co smíme a co ne. Rakousko se staví jednoznačně na ruskou stranu.

Středoevropské a vůbec evropské poměry jsou čím dál tím neurovnanější. Vracíme se do dvacátých let minulého století? NATO a EU se mění v diskusní kluby, které čím dál tím víc maskují narůstající neporozumění. K neporozumění nepochybně přispívají i čeští politici - tentokrát se ale vyznamenalo Rakousko.