Erik Tabery rozebírá Paroubkovu „stojedničku“ z různých hledisek, aby potvrdil premisu o neústavnosti postupu prezidenta Klause. Nabízí se však ještě další hledisko. Je v souladu s ústavou přetahování jednotlivých poslanců? Je představitelné, aby se při současné polarizaci politické scény a značné rozdílnosti „levých“ a „pravých“ programů dosáhlo přestupu poslance z jednoho do druhého tábora zákonnou a důstojnou cestou?
Dosud všechny známé případy údajného přetahování poslanců byly politickými i státními orgány hodnoceny jako nezákonné činy (viz kauzy Zdeněk Kořistka nebo Pavel Ploc) a podle toho se s nimi nakládalo.
Za uvedeného rozložení politických sil by k přestupu poslance sotva mohlo dojít pouze na něčí přání. Je naivní si myslet, že některý poslanec se nechá snadno přemluvit, že pravicový program jeho strany není ničím proti levicovým ideálům. Nepochybně za tuto proměnu Pavla v Šavla* dostane protihodnotu. Nebude pak takový „obchod“ v podstatě zase určitým druhem korupce? Oč by se tak zásadně lišil od výše zmíněných případů? Ústava o obchodech s poslanci nehovoří, snad jen v preambuli jsou zdůrazněny hodnoty lidské důstojnosti. A podle našeho názoru lanaření poslanců důstojné není.
