„Nelze říci, že bych se vracel do politiky. Vracím se ale do veřejného života,“ prohlásil. To však v případě politika znamená, že se vrací k politice. Ostatně i sám Zeman rád používá anglické rčení, které říká, že když něco vypadá jako kachna, chodí to jako kachna a kváká to jako kachna, pak je to kachna. A předevčírem stál Zeman po boku Miroslava Šloufa, když tento významný politický dealmaker oznamoval, že chce vidět svého kamaráda v prezidentském úřadu. Kdyby se Zeman prezidentem stát nechtěl, určitě by pronesl něco o idiotech, kteří nechtějí rozumět jeho jasným slovům.
Pravda je, že pro Zemanovu prezidentskou kandidaturu dělá Šlouf už teď dost. Naháněním poslaneckých přeběhlíků z řad ČSSD si zavazuje v tuto chvíli nejvlivnější křídlo ODS a čilé styky má i s administrativou současného vládce Pražského hradu. Schůzka s Jiřím Weiglem v hotelu Savoy je toho důkazem. Šlouf a Zeman totiž dobře vědí, že zavázat si Marka Dalíka nestačí. Mirek Topolánek může klidně už brzy „zakukat“, takže je nutné si to v ODS pojistit přes Klause.
Přestože Zeman v roce 2003 s Klausem prohrál, nikdy proti němu neřekl křivého slova. Naopak. Kdykoli k tomu má příležitost, nezapomene prezidentování čestného předsedy ODS vychválit do nebes. Klausova podpora se mu za čtyři roky bude hodit. Kdo jiný by také byl schopen zahradit cestu všem Klausem nenáviděným pravdoláskovcům typu Jana Švejnara? Politika přece patří politikům.
Pro Šloufa bude ovšem klíčové dostat na svou stranu komunisty. Možná je to paranoidní myšlenka, ale v tomto světle je asi třeba vidět i účast předlistopadového komunistického aparátčíka Miroslava Štěpána na Šloufově narozeninovém mecheche. Komunisté musí vidět, že je Milošovi kamarádi mají rádi.
Ale pořád je tu jedno velké riziko. Do prezidentské volby zbývají čtyři roky a za tu dobu se může v české politice hodně změnit.
Pravda je, že pro Zemanovu prezidentskou kandidaturu dělá Šlouf už teď dost. Naháněním poslaneckých přeběhlíků z řad ČSSD si zavazuje v tuto chvíli nejvlivnější křídlo ODS a čilé styky má i s administrativou současného vládce Pražského hradu. Schůzka s Jiřím Weiglem v hotelu Savoy je toho důkazem. Šlouf a Zeman totiž dobře vědí, že zavázat si Marka Dalíka nestačí. Mirek Topolánek může klidně už brzy „zakukat“, takže je nutné si to v ODS pojistit přes Klause.
Přestože Zeman v roce 2003 s Klausem prohrál, nikdy proti němu neřekl křivého slova. Naopak. Kdykoli k tomu má příležitost, nezapomene prezidentování čestného předsedy ODS vychválit do nebes. Klausova podpora se mu za čtyři roky bude hodit. Kdo jiný by také byl schopen zahradit cestu všem Klausem nenáviděným pravdoláskovcům typu Jana Švejnara? Politika přece patří politikům.
Pro Šloufa bude ovšem klíčové dostat na svou stranu komunisty. Možná je to paranoidní myšlenka, ale v tomto světle je asi třeba vidět i účast předlistopadového komunistického aparátčíka Miroslava Štěpána na Šloufově narozeninovém mecheche. Komunisté musí vidět, že je Milošovi kamarádi mají rádi.
Ale pořád je tu jedno velké riziko. Do prezidentské volby zbývají čtyři roky a za tu dobu se může v české politice hodně změnit.
