Anebo excesům, jako je účast Putinova oblíbence a ruského občana Gérarda Dépardieua na jejích oslavách. I když zrovna tohle by nám mohlo připomenout, že tak daleko za hranu dobrého vkusu jako on Bohdalová nikdy nešla.
Stárnutí obvykle provází odchod z veřejné scény a stahování do soukromí, což je dáno úbytkem sil na jedné straně a úbytkem zájmu na té druhé. A i když současnost přeje kultu vitálních seniorů v hudbě i herectví, takhle dlouho si popularitu a profesní zdatnost neudržel asi nikdo.
Na oslavu 95 let Bohdalové dorazil Depardieu. Popřáli jí Šíp, Donutil i Polívka |
Jsou slavní herci, které kariéra lidsky zničí anebo se jí sami časem dobrovolně vzdají. Důvody bývají bolestné a herci a herečky o nich nemluví rádi, ale Jiřina Bohdalová důvod k odchodu nikdy nenašla a její profesionální výkony jsou i dnes zcela na výši.
Prožít tak dlouhou kariéru v zemi, kde herectví nikdy neznamenalo jen hrát role, ale taky být morálním kompasem, to už něco znamená. Není to lehké. Herec to beze slávy vysoko nedotáhne, ale když je naopak pro slávu ochoten udělat opravdu cokoliv, nakonec ztratí i přízeň publika, jako se to stalo jejímu hostu Gérardovi Dépardieuovi. Bohdalová to vždycky věděla.
Počet rolí přesahuje šest stovek
Poprvé se objevila na plátně v sedmi letech, přestože za první menší roli je považována ta ve snímku Madla zpívá Evropě, kdy jí bylo devět. Divadelní kariéru ukončila na Jezerce ve dvaadevadesáti letech a zatím poslední televizní či filmovou roli sehrála o rok později. Celkový počet jejích rolí asi neznáme, ale přesahuje šest stovek.
Když Bohdalová vyrostla z dětských a vedlejších rolí, odsoudili jí otce na 15 let vězení za pomoc Ladislavu Feierabendovi k útěku. Dcera Simona Stašová se podle jejích slov narodila v den rozsudku. Už dříve se jí podařilo dostat na DAMU, kde se octla v ročníku s Janou Werichovou.
Ucho, Fany i Křemílek. Za kterou roli by si podle známých osobností zasloužila Jiřina Bohdalová Oscara? |
V roce 1956 se Werich, tehdy ředitel divadla ABC, dcery zeptal, jestli nezná na DAMU šikovnou komickou herečku, a Jana Jiřinu doporučila. Bohdalová tak zahájila kariéru rolí Sisky ve slavné inscenaci Těžké Barbory a skvělý tým Werichových herců byl pro její talent ideální startovní plocha. Zůstala v Městských divadlech i po Werichově odchodu a pak hrála od roku 1967 sedmatřicet let na Vinohradech.
Pomiňme desítky menších komických rolí a hlasových vstupů v televizi, animovaných filmech a v reklamách. Obstála v klasických divadelních postavách a její půvab a zasloužená popularita jí vynesly u filmu desítky konvenčních rolí, ale pár nezapomenutelných postav. Většina komických herců touží po charakterních rolích, a pokud je získají, dostanou se na vrchol hereckých možností. Bohdalové se to v divadle podařilo mnohokrát, ale ve filmu dostala důležitých možnosti méně, než si zasloužila. Že jich nebylo víc, nebyla chyba její, ale mizerné doby a malých poměrů.
Nejlépe ztvárňovala tragikomickou polohu
Poprvé už jako slavná zazářila v kritikou podceněné Dámě na kolejích, vlastně prvním seriózním pokusu o český feministický film. Jako mnoho jiných dostala i Bohdalová nejvíc příležitostí ve druhé polovině šedesátých let.
Vrcholem jejího filmového herectví zůstalo Kachyňovo Ucho, kde strhujícím způsobem hraje manželku komunistického aparátčíka, trapnou a vulgární ženskou, jaké se v domácí politice po boku rychlokvašených politiků objevují ve všech dobách. Mohla rozvinout tragikomickou polohu, ve které se jí dařilo vždycky nejlépe.
Pak je tu slovutná hlavní postava vdavekchtivé kuchařky z kultovního filmu Ester Krumbachové Vražda inženýra Čerta, kde je Bohdalová zdánlivě pasívní, ale film by bez ní neměl smysl. Z konce šedesátých let pochází i nesmrtelná komedie Světáci Vratislava Blažka a Zdeňka Podskalského.
„Jsem takový čuchometr“
V pěkném portrétu Gen od Jana Špáty z roku 1995 vysvětluje Bohdalová dvě důležité věci: „Nemám ráda, když se mne lidé ptají, jak jsem něco zahrála, protože to nevím. Musí se mi to spojit, a to nepoznám hlavou, ale srdcem. Já jsem takový čuchometr.“ V tom snímku s láskou mluví o svých rodičích: „Byli oba nemanželští, tedy vlastně podvraťáci, a na mě to přešlo. Něco z té jejich obyčejnosti. A proto mi herectví nikdy nemohlo zamotat hlavu.“
Říká se, že za normalizace měla Bohdalová méně příležitostí, pravda ale je, že ve filmu celkem nebylo co hrát. Z normalizační éry pochází její bavičská estráda Televarieté, kde tvořila duo s Vladimírem Dvořákem. Na jednu stranu bylo Televarieté neblahou vizitkou normalizace, zároveň ale bohužel platí, že na poli televizní zábavy by dnes asi představovali intelektuální špičku.
Že se díky ohromné popularitě Televarieté Bohdalová částečně ponoří do disentu, to jistě nečekala. Nicméně stala se třetí, nepřítomnou, postavou Havlovy hry Audience. „Řekni jí, Jiřinko, je tam takovej pivovarskej trouba,“ lká na nahrávce Pavel Landovský v roli Sládka, který touží po doteku se světem slávy.
Je to stálice, řekl o Bohdalové na oslavě Polívka. Cení její smysl pro humor |
Devadesátá léta Bohdalové kromě divadla přinesla roli mentálně postižené Fany (Kachyňa). A pak už s ní navázali spolupráci autoři o dvě generace mladší, především duo Jiří Strach a Marek Epstein, v jejichž filmech vystupuje dodnes a nejspíš se tak stává nejstarší dámou filmového plátna v Evropě.
Nikdy nepřestala skvěle hrát
V reklamní a marketingové branži se používá výraz „mediální výtlak“, tedy hodnota dané osoby v showbyznysu, pokud jde o její finanční výtěžnost. Patří sem nejrůznější hvězdy, fotbalisté, modelky, influenceři, skandalisté a většinu z nich znají jen konzumenti bulvárních médií.
Mediální výtlak Jiřiny Bohdalové je nejspíš kolosální. Na jejím hlasu, fotkách a přítomnosti na akcích vydělává mnoho lidí mnoho peněz. Ale na rozdíl od spousty faktických nul nikdy nepřestala skvěle hrát. O to jde, protože vzpomínky na mediální výtlak druhý den blednou, zatímco filmy se skvělými herci zůstávají. Klidně i dalších devadesát pět let.
Autorka je spisovatelka a scenáristka.
