Na první pohled to byla rána z čistého nebe. Jihokorejský prezident fakticky provedl ústavní puč, parlament mu v něm zabránil, ale stabilita země je pryč. Možná to nebylo tak nenadálé. Jižní Korea má za sebou úspěšný přechod k demokracii jako Česko a ekonomicky je navíc úspěšnější, ale v jejím politickém systému se objevují zádrhele. Největší potíže jsou přitom s prezidenty.
Prezident má v Jižní Koreji silné postavení, je vrchním velitelem ozbrojených sil, řídí zahraniční politiku, kontroluje tajné služby, jmenuje šéfa policie a státního zastupitelství a může do určité omezené míry vládnout bez podpory parlamentu. Navíc podle ústavy může vyhlásit stanné právo a dočasná „speciální opatření“ včetně omezení základních práv, jako je svoboda projevu či shromažďování.
