V zemi, jež si vydobyla prestižní pozici ve výrobě aut, počítačů či telefonů, v produkci filmů i počítačových her, ve svobodě slova i kultivování demokracie. Ale jak vidno, něco tam zřejmě hapruje. Co?
Člověk neznalý života a detailů té země s odpovědí tápe. Možná v této chvíli neznají přesnou odpověď ani experti. Ale jisté věci se vtírají na mysl.
Chaos, protesty a vojáci v parlamentu. V Jižní Koreji hodiny platilo stanné právo |
Po 35 letech demokracie
Jižní Korea (podobně jako Tchaj-wan) prošla vývojem, který nám není až tak moc vzdálený. Dnešní osmdesátníci či devadesátníci ještě pamatují doby, kdy Severní a Jižní Korea byly posuzovány ve stylu „jeden za osmnáct, druhý za dvacet bez dvou“. Totalita versus vojenská diktatura. Ano, vojáci v Jižní Koreji vládli a zasahovali dlouho a s odporem se moc nepárali. Demokracie v západním stylu se tam prosadila až v roce 1988.
Pak začalo období úspěchu, ekonomicky založené už za diktatur. Soul uspořádal olympijské hry, střídaly se vlády a přímo volení prezidenti, prostě se střídala politická moc mezi pravicí a levicí. Tehdy se obrazy Severní a Jižní Koreje plně rozešly v pohádkovém stylu „půlnoční království“ versus „země krále Miroslava“.
Pro ilustraci poslouží Pak Kun-hje, jihokorejská prezidentka z let 2013 – 2017. Lidé ji zvolili i jako dceru bývalého diktátora Pak Čong-huie. Ale když na ni praskla korupce, byla v řádném procesu impeachmentu odvolána. Tak to má být, řeknete si možná. Právě toto přece dokládá sebevědomou demokracii: lidé zvolí prezidentku, i když je dcerou „bývalého“, a když pak selže, je odvolána a odsouzena, aniž by zasahovali vojáci. Tak proč zasahují teď?
Stanné právo vyhlásil prezident Jun Sok-jol. Chtěl prý zajistit „svobodný a ústavní pořádek“, neboť opoziční strany uvrhly zemi do krize. Na tom třeba může něco být, řekne si našinec, který detaily nezná.
Ale jestli našince něco z prezidentových slov zarazí, pak toto: „Abychom ubránili svobodnou Korejskou republiku, před hrozbou severokorejských komunistických sil a vymýtili nestoudné proseverské a protistátní síly, které připravují náš lid o svobodu a štěstí…“
Kontrola médií, zatýkání bez příkazu. Jižní Korea je ze stanného práva v šoku |
Dejme si pozor na nálepky zrádců
Jistě, Jižní Korea čelí už třičtvrtě století tak konkrétní a tvrdé hrozbě, jakou si těžko dovedeme představit. Je v situaci, která vyžaduje stálou ostražitost i akceschopnost. Jistě, našinec nezná fungování tamní politické scény a těžko posoudí, nakolik jsou obavy prezidenta oprávněné. Ale přece jen. Má nálepkovat opozici jako „proseverské a protistátní síly“?
Nepřipomíná nám to řeči o „proruských silách“, respektive o „sviních“ za kdejakou opoziční či protivládní nepříjemnou aktivitou? Demokracii je jistě třeba hájit, zvláště je-li za humny protivník, který se netají ambicí ji zlikvidovat. Ale přesto si dávejme pozor na nálepky zrádců a na „kolty proklatě nízko“ v podobě stanného práva.
