Takové tvrzení je pro politiky výhodné, neboť jim umožňuje zbavit se odpovědnosti za nemalé náklady a nevýhody klimatické politiky a označit je za nevyhnutelný důsledek striktního dodržování vědeckých poznatků. Jenže je to lež, neboť se tu míchá dohromady klimatická věda s klimatickou politikou.
Důsledná klimatická věda je pochopitelně nezbytná pro formování promyšlené klimatické politiky, protože nám říká, jaký bude fyzický dopad vypouštění většího či menšího množství CO2. Jenže klimatická politika – jako ostatně každá jiná politika – by měla být demokratickým výsledkem debaty o výhodách a nákladech na snižování uhlíkových emisí. Klimatická věda nám sice předloží důkazy o výhodách, ale o nákladech neřekne nic. To je pro změnu práce pro mnohem méně propagovaný obor, klimatickou ekonomii.
Političtí aktivisté a různí bojovníci za klima celý ten příběh prezentují tak, že konec fosilních paliv přinese jen samé výhody, zatímco v opačném případě nás čeká peklo na zemi.
