Autor je prý pedagog a ekolog, ale podle mne je především romantický pomatenec, co by chtěl dobro pro všechno tvorstvo na zemi, co vždy dopadlo velmi špatně i když to tak krásně mysleli. Nic proti dustojným podmínkám chovu hosp. zvířat, ale musí se to realizovat postupně s ohledem na chovatele a spotřebitele, pokud se toho ujmou takovíto aktivisté a jdou na věc tak nějak revolučně po bolševicky, dopadne to špatně tak jako ten slavný zelený úděl.

Možná by bylo fajn též uvážit, jak se chovají zvířata sama k sobě. Kdo si myslí, že život divokého zvířete je romantická idylka, je hlupák, který by měl mlčet a začít studovat. Život divokého zvířete je každodenní neustálé ohrožení života, časté hladovění, soustavný stres. Predátoři svou kořist často trhají za živa a ta pak umírá v nepředstavitelné agónii.

Myslím, že relativně pohodlný život v kleci spojený s dostatkem potravy a poté rychlá a nikoliv mučivá smrt není až tak barbarská alternativa - a též myslím, že lidé zde opravdu nejsou ti, kteří se chovají jako větší bestie.

Souhlas. Ono to i s klecovým chovem není tak černobílé, jak ochránci líčí. V kleci má slepice svůj bezpečný prostor, kde ji nikdo neohrožuje a žrádlo má jen pro sebe. Pokud je volně na podestýlce, tak musí bojovat s tisíci dalších o žrádlo a o život což znamená trvalý stres.

Lidé totiž do zvířat promítají své osobní pocity. Konečně jsou i lidé kterým vyhovuje být zavřený ve vězení, kde mají jisté jídlo a střechu nad hlavou.

Plny souhlas s vasim blogem .

"jak mohli ... vlastnit svobodní občané otroky a chovat se k nim podle své libosti" - to nemohli nikdy. I otroci měli na něco právo. Jídlo, ubytování třeba. Jistě, pořád neměli svobodu. Stejně tak se nesmí chovatelé ke zvířatům chovat jakkoliv. I když zvířata nebudou svobor ́dná a jsou určena ke konzumaci. Jsme všežravci a chodit lovit se jaksi přežilo.