Ransdorf patrně naletěl protřelému podvodníkovi. Aspoň tak to podle posledních zpráv vypadá. Ponechme stranou, proč se nechal snadno obalamutit a zda ho k tomu vedl nějaký osobní profit. Kdyby se nadechl a řekl: „Sakra, to jsem ale... hlupák, promiňte vy, co jste se o mě báli, i vy, na které má nešikovnost vrhá špatné světlo,“ valná část veřejnosti by mu odpustila. Myslela by si něco o převzdělaném pro praktický život nepoužitelném trumberovi.
V čem Ransdorf udělal chybu? Návod, jak vybrat 350 milionů franků |
Ransdorf ale pochybení odmítá. Nikomu prý nenaletěl. A postupně zmiňuje komplot kvůli názorům na migraci, pak na Rusko a bůh ví co ještě. Myslí to vážně? Muž, kterého širší bruselsko-štrasburská komunita zaznamenala díky skandálku, v němž se zapsal na plénum, aby pobral poslanecké příplatky, a hned odfrčel? To je výplod zbytnělého ega. Pokání se nekoná – odpuštění také ne.
Druhá věc je, že lze odpustit „roztržitému intelektuálovi“ Ransdorfovi. Ale to, že každý může udělat blbost, neplatí pro politika – tedy ani politika Ransdorfa. Jakkoliv můžeme přistoupit na verzi, že je v celém případu nevinně, vrhá špatné světlo na svou rodnou KSČM. A z evropského hlediska ještě horší světlo na krajně levicovou frakci v europarlamentu, vníž byl kdysi i místopředsedou.
A v tu chvíli i nevinný politik musí přijmout trest, ač třeba ne zcela zasloužený. Odstoupit. Nebo dát alespoň funkci k dispozici. Na Západě běžné, v Česku se to ale nenosí. Není třeba chodit daleko – olomoucký hejtman Jiří Rozbořil je obviněn kvůli podezření z korupce. A dokonce přes výzvy vlastní strany funkci nesložil. Jaký rozdíl třeba proti Británii, kde před pár týdny rezignoval ministr, protože měl mít indicie, že v jeho straně docházelo k šikaně, která snad skončila i sebevraždou. Opakuji – indicie, ne že by šikanoval.
To Ransdorf ty pochybné dokumenty do rukou vzal a do banky šel. A přes empatii, již může příběh podvodníky zmanipulovaného stárnoucího polyglota nakonec vzbudit, budí především hrůzu. Hrůzu z toho, že takto lehce podfouknutý muž schvaluje čtvrt století zákony – nejdříve české, teď evropské.
