Diskuse o jakýchkoli nových opatřeních jsou v Česku formovány neodbytně naší bezprostřední kolektivní zkušeností. A ta je špatná. Kdo by se tedy divil, že okolo nových emisních povolenek skrývajících se pod zkratkou ETS 2 planou emoce a někteří politici jimi straší, jiní se jich „jen“ bojí a začali je odmítat.
Špatně zvládnuté politiky
Nedělní prohlášení místopředsedy vlády, lidovce Mariana Jurečky: „Nechceme, abychom umírali na rakovinu. Musíme to ale udělat tak, aby to bylo pro lidi a naši ekonomiku rozumné,“ ilustruje skutečnost, že vládní reprezentace žije patrně na Marsu.
Nechceme umírat na rakovinu, hájil Jurečka nové emisní povolenky |
„Jurečkovu“ rakovinu pochopitelně nechce dostat nikdo, proti čistšímu životnímu prostředí bude také brojit málokdo. Nicméně pokud to má být za cenu dalšího podstatného zdražení energií, jako že se budou v následujících letech ty, jež zejména pocházejí z fosilních zdrojů, zdražovat tak jako tak, pak se nelze divit, že část populace se nechá vyděsit.
Bojí se především na základě vlastních špatných zkušeností, vždyť energie máme skoro nejdražší v Evropě, navzdory tomu je premiér Petr Fiala spokojen s tím, že zlevnily. Lidé se nedají opít rohlíkem a propagandisté v nich nadšení z toho, že platí v paritě kupní síly víc než přebohatí Němci, nevzbudí.
Jurečkovy mlhavé sliby většina z nás vnímá v kontextu tvrzení Petra Fialy, který uprostřed energetické krize hlásal, že prý nikdo nebude platit násobky za energie. Přitom za energie platili násobky mnozí. Ostatně sám předseda vlády nejprve jakékoli zastropování cen energií principiálně odmítal, aby názor během pár hodin změnil. Mají obyvatelé důvod věřit slibům politiků a přísahat na užitečnost Green Dealu?
Příkladů špatně zvládnutých politik lze najít spoustu, evropské regionální dotace se v Česku změnily v bonanzu pro podnikatelské vykuky, a podstatná část z nich se rozkradla. Mnohé napadne Babišovo proslulé Čapí hnízdo, jenže existují stovky, možná spíš tisíce objektů rekonstruovaných za evropské peníze, které po uplynutí „karantény“ skončily v soukromých rukou „inspirátorů“ dotací. Policie si však posvítila jen na Babiše, proč asi?
Pokud je někdo uklidněn faktem, že se za evropské peníze vystavěly desítky oblíbených rozhleden, které nikdo neudržuje (některé už začaly padat), pak zasluhuje připomenout Polsko. To evropské dotace využilo ke stavbě dálnic či velkorysých koncertních sálů. S naší otřesnou zkušeností se nelze divit nedůvěře občanů ke všemu, co přichází z Bruselu.
Emisní povolenky jako dvojitá daň. Ceny pohonných hmot dráždí nejen v Česku |
Navíc, když už něco „z Bruselu“ zavedeme, obvykle to uděláme papežštěji než papež, příkladem budiž nesmysl s balenými koblihami v supermarketech nebo „povinné“ bezdotykové baterie v hospodách. Přesun celoevropských norem do tuzemského prostředí ústí většinou v kombinaci čiré byrokratické hlouposti a podivného kolektivního sadomasochismu.
Bez lží a fint
Z povolenek ETS 2 se navzdory hloupým řečem vládních i opozičních politiků jen tak nevylžeme. Zavázali jsme se k nim, na počátku stál vládnoucí Andrej Babiš, na konci vládnoucí Petr Fiala. Platí-li, že smlouvy jsou svaté, což by platit mělo, pak se s problémem musí vypořádat tuzemská politika. Nejlépe otevřeně a bez lží, postranních úmyslů a fint. Z EU na sociální kompenzaci dopadů ETS 2 mají přijít velké částky, jenže naši drazí politici s nimi mají své plány a „potřebují“ je přesměrovat jinam.
Až začne opět někdo z politiků kňučet na téma dezinformace o Green Dealu, nechť zametá především před vlastním prahem. Ano, někteří využívají či zneužívají strachu části populace, ovšem ti druzí svým lhaním a zamlčováním nepohodlných skutečností zlikvidovali důvěru v unijní iniciativy. Vždyť z bruselských programů mají zpravidla největší přínos firmy, které v tom umějí chodit.
Emisní povolenky i unijní emisní cíl na rok 2040 mají logiku. Zrušit je je šílené, změnit rozumné |
Když místopředseda vlády Jurečka slibuje, většina lidí ví, že ani on sám netuší, jakým směrem se vývoj posune, a že ani on nemá jasný a pevný názor. Vždyť tenhle politik zastropovával věk odchodu do důchodu, aby ho později zvyšoval, zaváděl EET, aby je jako člen jiné vlády rušil. Dá se mu věřit, zvláště slibuje-li nezávazně před volbami?
Jako profesionální politik si též není vědom, že je bohatý prominent, který nejen má na to, aby se „zachoval ekologicky odpovědně“, ale též žije život člověka s neuvěřitelným sociálním kapitálem, kterému jakýkoli úřad nějakou tu žádost či pouhý dotaz promptně vyřídí.
Nefunkční politici vyrábějí jen nefunkční řešení. A když jim teče do bot, utopí nesmyslné peníze v marketingu s myšlenkou, že se tím zachrání. S Green Dealem nehne ani marketing, ani lži či mlžení. Pokud tohle současná politická elita nezvládne, může se stát, že na dnešní „zlé“ populisty budeme vzpomínat s dojetím a nostalgií.
