Měsíce dozrávající a dosud soukromé drama odehrané na lince Hrad - redakce popisuje pocit bezmoci jednoho člověka (novináře) způsobeného ztrátou schopnosti dorozumět se s okolím (mluvčím prezidenta, který sám sebe vnímá jako „vojáka v první linii“).
Naši společnou avantgardní hru jsme s panem Ovčáčkem před veřejností ještě nikdy nezahráli. Možná z obavy, jak to diváci (čtenáři) přijmou, jestli nás pochopí. Nevím proč vlastně...
Ve chvíli, kdy jsem ovšem do scénáře s prvky dada (tedy do jednoho z mnoha zpravodajských textů bez jasné odpovědi prezidentova mluvčího) musela zaznamenat jím vytouženou repliku (rozuměj velmi svéráznou odpověď) následujícího znění: „Vaše vývody nikoho v této zemi nezajímají“, jsem se rozhodla, že premiéru už nelze oddalovat.
...
Drobné varování před samotným uvedením absurdního dramatu: divadelní sál pořád ještě můžete opustit. V případě, že se rozhodnete hru pro otrlé s názvem Vývody zhlédnout, upozorňujeme, že neručíme za případnou újmu.
...
Teď už se roztahuje opona. Zní gong. Děj se odehrává v Praze, daleko od všeho, na co jsme byli v předešlých letech zvyklí.
Novinářka (bere do ruky telefon a píše)
Dobrý den, chci se zeptat, jestli prezident lituje svých slov o Romech, která pronesl v Kojetíně. Uvědomuje si, že jeho slova znějí rasisticky a prohlubují etnické napětí, jak tvrdí nejenom někteří politologové? Děkuji.
Prezidentův mluvčí (ignoruje otázky)
To tvrdíte Vy. Což nikoho nezajímá.
Novinářka (zmateně pročítá sms od prezidentova mluvčího ještě jednou, vzápětí odpovídá)
Nikoli. Mohu od Vás, prosím, dostat odpověď na mou otázku? Děkuji.
Prezidentův mluvčí (ignoruje otázky)
Znovu opakuji: Vaše aktivistické vývody a výplody v této zemi nikoho nezajímají.
Novinářka (nerozumí citátu o vývodech)
Prosím? Já se Vás ptám jako novinářka. Jde o legitimní dotaz. Jako mluvčí prezidenta republiky se Vás ptám na stanovisko pana prezidenta, nechtěla jsem znát Vaší osobní postoje. Děkuji za vyřízení dotazu.
Prezidentův mluvčí (ignoruje otázky)
Nejdříve si prosím ujasněte, zda jste novinářka nebo aktivistka. Pak zašlete dotaz.
Novinářka (ujišťuje se svou profesí)
Mám jasno. Skutečně žádám o odpověď na již dříve položené otázky. Lituje pan prezident svých slov o Romech, která pronesl v Kojetíně? Uvědomuje si, že jeho slova znějí rasisticky a prohlubují etnické napětí, jak tvrdí nejenom někteří politologové? Děkuji.
Prezidentův mluvčí (ignoruje otázky)
Znovu opakuji, Vaše vývody nikoho v této zemi nezajímají.
Novinářka (stále hledá své vývody i odpovědi na její otázky, bohužel však marně)
Mohu Vás ujistit, že žádné vývody nemám. Naposledy Vás prosím o odpověď mluvčího prezidenta republiky. Jinak budu zvažovat další kroky, jde o opakované ignorování dotazů.
Prezidentův mluvčí (ignoruje otázky)
Hluboce se mýlíte. Odpověď jste obdržela. A nevyhrožujte, je to trestné.
Novinářka (myslící na její rozepsaný zpravodajský text)
Mohu Vás tedy zacitovat takto: „Vaše vývody v této zemi nikoho nezajímají“?
Prezidentův mluvčí (ignoruje otázky)
Jistěže.
...
Konec představení.
Potlesk? Ten virtuální ať se případně rozezní na twitterovém profilu pana Ovčáčka, který si založil pro ryze pracovní účely. A nebo osobní? Nikdy jsem tomu jako novinářka neporozuměla. A když jsem se ptala, odpověď jsem jako vždy nedostala...
