Píši tento komentář v 33. patře hotelu v Melbourne. Nebylo by na tom nic zajímavého, kdyby podobnou větu neměl prezident Klaus ve svých zápiscích z cest. Vzhledem k tomu, že jsem v pokoji vedle prezidentského apartmá a stejně jako on vidím na tenisové kurty, kde se hraje Australian Open, soudím, že jsem ve stejném hotelu jako on. Docela mě mrzí, že jsme se o necelý měsíc minuli. Kdybych ho potkal na snídani, rád bych si s ním popovídal.
Aby nenastala mýlka, vždy jsem si Václava Klause vážil a vzhledem k tomu, co dokázal, vždy i vážit budu. O to více mě mrzí, že dává všanc svoje nezpochybnitelné místo v českých dějinách jenom proto, aby si udržel pozici neochvějného provokatéra s originálními názory. Myslím, že totálně promarnil šanci, aby se stal nejrespektovanějším kritikem Evropské unie.
PREZIDENT VARUJE: |
Ve svých euroskeptických názorech, které by ho do této pozice jednoznačně postavily (ať se to euronadšencům líbí, nebo ne), měl pravdu, což můžeme nyní sledovat v přímém přenosu. Nicméně je diskredituje tím, že se vyjadřuje úplně ke všemu.
Z pohledu taktiky si ale zcela nešťastně vybral bojiště globálního oteplování, kde se prostě nedá vyhrát. Můžeme namítnout, že boj za pravdu a taktika k sobě nepatří. Ale já se odvážím tvrdit, že Václav Klaus měl odpovědnost nezdiskreditovat své názory na EU, kterými mohl něčeho dosáhnout.
Ukázkovým příkladem je jeho tvrzení ze zápisků z cest, že v Austrálii probíhá intenzivní debata na téma globálního oteplování. Možná ji vedou ti, kdo našli cestu na jeho přednášky, ale jinak to zde není významné téma (jezdím sem už několik let zhruba čtyřikrát do roka). Pouze v poslední době se nějaká diskuse rozpoutala, protože vláda chce zavést takzvanou uhlíkovou daň (carbon tax), ale to je diskuse spíše o finančních dopadech než o podstatě.
Dva zásadní problémy Václava Klause
Myslím, že Václav Klaus má dva zásadní problémy: profesní život strávil v ekonomické teorii a politice, takže nemá byznysové cítění pro to, aby si vybral prioritní projekty, kde může nejlépe uspět (kritické názory na EU a euro, kde je jednoznačným vizionářem).
Druhým problémem je to, že jeho vrozená averze ke kritickým názorům na něho samotného způsobila, že podzim své politické kariéry tráví obklopen některými lidmi nevalných kvalit, jejichž bizarní názory loajálně hájí.
S hrůzou zjišťuji, že jsem chtěl psát o Austrálii a píši o Klausovi. Takže alespoň něco. První firmu jsme v Austrálii založili před pěti lety s místními partnery. V roce 2010 jsme ji převzali poté, co téměř zbankrotovala. Obrátili jsme její hospodaření a teď kupujeme našeho největšího konkurenta, abychom vybudovali druhou největší firmu v obchodě s hnojivy na východním pobřeží Austrálie.
ČTĚTE TAKÉ: |
Každého, kdo by se chtěl pustit do podobného dobrodružství, musím varovat. Nenechte se zmást příjemným a uvolněným chováním Australanů. Za jejich úsměvy se skrývá právní systém, na jehož překonání vydáte statisíce až miliony dolarů za právníky.
Pak tu máte daňový systém, který si svou složitostí nezadá s německým a nenápadný, leč všudypřítomný negativní postoj lokálních konkurentů k zahraničním investorům, kteří udělají vše, aby vám firemní útok na australský kontinent notně osladili.
