Je jistě na každém, jak si to pro sebe vyhodnotí a jak na to sám zareaguje. Třeba i podle hesla „na hrubý pytel hrubá záplata“, třeba i výzvami k neúčasti na předávání státních vyznamenání. Leč faktem zůstává, že teď, když Rusko napadlo Ukrajinu a došlo na skutečné lámání chleba, dal prezident Zeman svůj svéráz i osobitost do služeb dobré věci.
Srovnáme-li první reakce evropských státníků na ruský útok, ta Zemanova mezi nimi vyčnívá jednoznačností: Rusko se dopouští zločinu, je načase sáhnout k daleko tvrdším sankcím, šílence je třeba izolovat a nebránit se vůči němu jen slovy. A včerejší udělení Řádu Bílého lva ukrajinskému prezidentovi Zelenskému – za odvahu a statečnost – to podtrhuje. Ano, to je Zeman ve formě a těžko najít někoho, kdo by to zvládl stejně účinně.
Mají praktický smysl gesta jako odvolávání hlavy státu či demonstrace odporu vůči ní? Prezident učinil mnohé, čím si vysloužil špatné vysvědčení. Jeho důvěra v Putina byla něčím horším než jen špatným odhadem (ten lze vyčítat skoro každému), byla podrazem na spojence i české zpravodajce. Ale teď Zeman stojí za obranou svobody. Ať využije šanci, již mu dává poslední rok v úřadě, a zlepší svůj zápis do dějin. Lze říci, že události jsou tak naléhavé, že kádrovat by se mělo až po válce.
