Jak je u nás bohužel běžné, dluh ve výši několika set korun dokáže během pár let nabobtnat klidně stonásobně či ještě více. Do dospělosti pak mladí lidé vykročí s těžkým dluhovým břemenem, kterého se mohou zbavovat roky. A to je ještě lepší případ. V tom horším uváznou ve dluhové spirále a ze svých závazků se již nevyhrabou vůbec. Česko si tak mimo jiné vyrábí ekonomický problém. Jedna nezaplacená pokuta v knihovně může, dovedeno do extrému, skončit nezaměstnaným nebo načerno pracujícím mladým člověkem (proč by se nechával zaměstnat, když mu většinu platu sebere exekutor), který pro stát představuje ekonomickou zátěž. To je ale vlastně problém marginální, vždyť ze statistického hlediska představuje těch pár tisícovek dětských dlužníků jen kapku v českém dluhovém moři. Průšvihem mnohem větších rozměrů jsou dětské dluhy z hlediska symbolického.
KAIN: Právo na sklenku. Opatrnost s alkoholem za volantem |
Úroveň každého společenství lidí, ať již je to rodina, či stát, se pozná podle toho, jak se stará o své nejslabší členy. Když v tomto případě selže rodina, a nebudeme si nic namlouvat, v naprosté většině dětských dluhů jsou viníky nezodpovědní rodiče, měl by její místo zastoupit stát. Jeho představitelé v soudcovských talárech ale místo benevolentního přístupu, který by přihlížel k tomu, že žalovanou osobou je malé dítě, volili přístup tvrdý. Mechanicky aplikovali zákon, jako kdyby na lavici obžalovaného stál dospělý. Postupovali sice v souladu s literou zákona, to ale nic nemění na tom, že jejich rozhodnutí byla nespravedlivá a nemravná.
Je skvělé, že organizace Člověk v tísni dokázala k tomuto tématu přitáhnout pozornost. Ještě lepší zprávou je pak to, že se na novele občanského zákoníku, jež by měla zabránit vzniku dětských dluhů, nachází shoda napříč celým politickým spektrem. Už samotný fakt, že něco takového je u nás problémem k řešení, je ale kolosální ostuda.
