Chvályhodné je i to, že je nelákají podprahovou ofenzivou, která by si hrála s životním pocitem příslušnosti k nějakému sociokulturnímu prostředí (typu: mladý rovná se moderní, rovná se proevropský), ale že zkoušejí formulovat konkrétní nabídku. Ta sestává ze tří bodů.
Lidem do třiceti let, kteří si pořizují první byt do tří milionů korun, nabízí ODS osvobození od daně z převodu nemovitosti. No a proč tuto daň, o níž minulý ministr financí říkal, že její režijní náklady převyšují výběr, nezrušit mladým, starým, všem?
O startu kampaně ODS čtěte zde: |
Jako podlézání jedné věkové skupině působí i návrh osvobodit začínající podnikatele od daně z příjmu. Pokud takový podnikatel nevytváří zisk, daň z příjmu stejně neplatí, pokud zisk vytváří, znamená to, že je úspěšný a pomocnou ruku státu nepotřebuje. Kde naopak privilegium pro mládež smysl dává, je 80procentní sleva na sociálním pojištění pro firmu, pokud vezme uchazeče hledajícího práci aspoň půl roku. Jestliže zákoník práce upřednostňuje ty služebně starší, je správné jedno zvýhodnění vyvážit jiným. Ušetřilo by se na podpoře, o mentálních škodách vzniklých zahálkou ani nemluvě.
V ideálním světě by ODS nabízela výrazně nižší daně pro všechny, po vládě s TOP 09, kdy daně rostly, to s vážnou tváří nelze. Tak aspoň takhle.
