Nicméně o Havlínovi můžeme klidně mluvit jako o sprostém podezřelém, neboť sprostotou a bezohledným jednáním proslul už v diplomacii, především na velvyslanectví v Bulharsku.
Před třinácti lety musel ze Sofie předčasně odejít - a plynule se vrátil mezi soudce, odkud kdysi přišel. Jak ale může člověk s pochroumanou pověstí být jmenován soudcem?
ČTĚTE TAKÉ: |
Už v době jeho návratu neplatilo tvrzení, jímž nás soudcovský stav uhranul v 90. letech: že česká spravedlnost nefunguje, protože máme málo soudců. Už tehdy jsme vykazovali nejvíc soudců na počet obyvatel v Evropě. (A dál přibývali.)
Od profesních organizací slýcháme, že ony tu nejsou k ochraně partikulárních zájmů svých členů, ale naopak jako nástroj seberegulace dbají na vysoké standardy. Je dobře, když se dnes šéf Soudcovské unie v případě Havlín diví, ale kde takovéhle unie jsou, když se věci reálně dějí?
