Je nejspíš přirozené, že když symbol všeho, co je ve vysokých patrech společnosti shnilé, jezdí autem opilý po městě a vážně poraní ženu, vyvolá to ve veřejnosti jisté emoce. Nejdřív zadoufáme, že konečně udeří spravedlnost, vzápětí dostaneme strach, že se potvrdí naše podezření o nedotknutelnosti nových elit.
V kauze Janoušek za ten měsíc a půl veřejný zájem a podezřívavost nepolevují. Je to jakási zpětná kompenzace za všechna ta léta, kdy se v hlavním městě usazovala janouškovská subkultura a většina zasvěcených tomu nečinně přihlížela, jako se díváme na vázu padající ze stolu.
Že se kauza Janoušek vleče, se musí paradoxně zdát i občanským demokratům, pod jejichž barvami se kmotr tak pěkně rozvíjel. Asi už i oni si uvědomili, že obměna, kterou mezitím stihli na místě předsedy a pražského primátora, v dnešní atmosféře znechucení velkou politikou málokoho zajímá. Je to důkaz, že boží mlýny melou pomaleji než politika a občas domelou už úplně jiné lidi, než když se dávaly do pohybu.
