KAISER: Romové u Husince narazili na náš svět norem a regulací

Starostka byla původně nakloněna smířlivému řešení, nakonec se ale rozhodla pro nesmlouvavou linii. Obec totiž nemá peníze, aby táborníkům zajistila odpovídající hygienu.

Tato drobná epizoda je malou šarvátkou ve větším kulturním střetu. V tom, který teď máme na mysli, ale nejde o to, že se v usedlé části Evropy pohybují kočovníci, nebo že upřednostňují příslušnost k rodovému klanu před loajalitou k nějakým voleným politikům v jejich župě. Nejde ani o to, že na rozdíl od nás věří na tajemné síly. Je to hlavně střet lidí, kteří ještě žijí do jisté míry přírodně, s lidmi, kteří už si zvykli na to, že normy musejí být skoro na všechno.

Starostka to s cisternou na pitnou vodu a přenosnými záchody jistě myslela upřímně, dokud ale táborníci neohrožují obyvatele obce třeba tím, že by se z jejich ležení stal zdroj nějaké infekce, bylo by snad nejlepší nechat starosti o jejich hygienu na nich. Co to je za svět, v němž majitel pozemku nejdřív musí naplnit jakési "normy pro kempování", aby na něm mohl nechat tábořit jiné lidi?

Žijeme ve státě, kde člověk, který svého času vážně navrhoval balit v obchodech koblihy do igelitu, může dál dělat hlavního hygienika. A žijeme v Evropské unii, kde se ve jménu opatrnosti reguluje všechno možné – třeba i prodej dětských bund s kapucou na šňůrku (protože nějaké extrémně roztěkané dítě by se na šňůrce mohlo pověsit). Do této kultury předpisů a extrémní opatrnosti se vejdou normy na kempování i aktivisté fašizoidní Dělnické strany žalující policistům, že prý si Romové opravují auto příliš blízko řeky. Policisté kupodivu pokrčili rameny a ubránili zdravý rozum.