14. listopadu 2009 Lidovky.cz > Zprávy > Názory

Kamarádky z Letné: Co nám přinesl listopad 89

Holení nohou - ilustrační foto. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Holení nohou - ilustrační foto. | foto: Shutterstock

Noviny jsou plné dvacátého výročí sametové revoluce, a tak jsme s Klaudií přemýšlely, co dala nám. To je samá svoboda slova, možnost cestování, demokracie... A co vložky s křidélky nebo tampony? To teprv byla svoboda!

Jen si vzpomeňte na vatové obludnosti z­ Veverské Bítýšky, které měly tloušťku prkna a ­úžasnou schopnost vyšplhat se při chůzi až do poloviny zad? Systém, který tohle prodával, se prostě musel zhroutit.

Nebo barvy na vlasy. Kdo si nikdy nebarvil vlasy henou, po níž jste ještě za čtrnáct dní vyndavali z hlavy drobné lístky, nepochopí, v čem je kouzlo lahvičky a ­pytlíčku s rukavicemi za stovku. A co teprve jednorázové pleny (i na inkontinenci, což se nám jednou možná bude taky hodit)! A tenké kondomy durex místo primerosu, které strukturou připomínaly festovní gumové rukavice. Push-upky, v nichž už prsa nevypadají jako poloprázdné pytlíky s pískem. Vibrátory! Žádný sociolog nespočítá, kolik manželství už za těch dvacet let zachránily.

Kdo jsou Kamarádky z Letné

Helena, 39 let

Rozvedená matka dvou dětí, které jí přerůstají přes hlavu. Děsí ji nadcházející čtyřicítka, a tak se snaží užít si života, dokud to jde. Miluje snídaně do postele, svoji práci a sex.

Klaudie, 33 let

Svobodná, někdy až moc. Perfekcionistka, která chce všechno – skvělou práci, partnera i děti. Jenže s nikým dlouho nevydrží. Miluje čerstvý chleba s máslem, svoji práci a sex.

Kamarádky z Letné - sloupek s hvězdičkou

Mohly bychom pokračovat donekonečna, a to jsme se ještě nedostaly k tomu hlavnímu: revoluce nám přivezla muže jiné než české a slovenské národnosti. Ano, k mání byli i Jugoslávci, kteří připomínali Italy a dalo se od nich utéct na Západ. Druzí nejlepší byli Bulhaři – taky měli moře. Zbytek východní Evropy ale moc nelákal.

V září 1989 jsem byla studentkou pražské filozofické fakulty a budoucnost jsem měla nalinkovanou: stanu se buď překladatelkou, nebo učitelkou angličtiny, vezmu si doktora nebo inženýra a­ budeme vést typický život socialistické rodinky. Abych zvýšila šanci na setkání s budoucím doktorem, chodila jsem do menzy ve Voršilské, oblíbené u ­mediků. Jednou si ke mně přisedl anglicky mluvící student. Mezi českými kolegy působil jako ufon. Američan! Zapojila jsem veškeré ženské zbraně a... chytl se. Ukázalo se, že jde o prapravnuka jistého významného prvorepublikového státníka. Byla jsem z něj nadšená – už jen proto, že si můžu povídat s někým anglicky, dokonce i­ v posteli.

Po dvouměsíčním randění přišel 17.­listopad. Jeho babička vydala pokyn, že na demonstrace vnuk chodit nebude, protože rodina si už vytrpěla dost a člověk nikdy neví, kam to povede. Moje vášeň trochu ochladla. Nebudu přece chodit s člověkem, který se bojí cinkat klíči! I ­když jsme se nakonec rozešli, musím připustit, že mě naučil hodně věcí. Hlavně to, jak se chová svobodný člověk ve svobodné zemi. Vzpomínám si, jak mě, ustrašenou Češku zvyklou "držet hubu a ­krok", fascinovalo, že ve škole diskutoval s vyučujícími jako rovný s rovným. V ­hospodě se choval podle zásady náš zákazník – náš pán. Po zaplacení klidně ještě dvacet minut dopíjel pivo. Já byla vycvičená dopít vestoje a uvolnit místo dalšímu...

Klaudie je o pár let mladší, takže zážitky s cizinci ji čekaly později. "Já si nejvíc pamatuju na to, že si všechny holky ve třídě začaly holit nohy. Socialistická žena totiž byla zásadně chlupatá. A nikomu to nevadilo," vzpomíná.

Socialismus odplul z Československa odpadem z­ vany spolu s chlupy československých žen. A je znát, že se naše společnost dále vyvíjí. Postupně se začaly holit i­ chlupy v podpaží, na předloktí... ano, i tam. Dnes mají ženy hladkou kůži všude a začínají se vyholovat i­ muži.

Že by se zase chystala nějaká zásadní politická změna?

Moje dcera má dvě mámy. Mám na to právo?
Moje dcera má dvě mámy. Mám na to právo?

Jsem mámou jedné úžasné holčičky, která si žije ve svém batolecím světě a nic ji netrápí. To však bohužel nemohu úplně říct o sobě, tak jsem se rozhodla se ze svých obav a pochyb aspoň vypsat.