Vzpomenul jsem si na něj ve chvíli, kdy jsem viděl rektora ČVUT Vojtěcha Petráčka ve vlastnoručně vyrobené masce proti viru z lahve od toniku.
Vzpomenul jsem si i na vlastního tátu – ačkoli většinu života na superpočítačích počítal chování elektronů, uměl ty přístroje pro experimenty stavět a maximálně při tom improvizovat.
  |
Je jedno, zda tyto dovednosti nazveme „kulturou první generace“, nebo „kulturou nedostatku“, ale důležitý je výsledek: v nouzi všichni děláme, co můžeme. Profesoři i doktorandi vymýšlejí nové rychlé testy identifikace SARS-CoV-2, ajťáci vyvíjejí aplikace, firmy nabízejí kapacity svých call center, miliardáři se snaží dovézt pomůcky z Číny, skauti pomáhají seniorům a Dagmar Havlová šije roušky.
Česko, to jsme my, nikoli těch pár lidí, kteří zrovna tvoří vládu. A na tohle Česko můžeme být hrdí.
