130 let
Zbraň

Zbraň | foto: Shutterstock

KAMBERSKÝ: Cestou do záhuby

Názory
  •   5:00
PRAHA - /CHLÍVEK/ Ústavní právo bránit život se zbraní v ruce, které právě schválili poslanci, přivádí Chlívek k mnoha inovativním myšlenkám: není čas na to, schválit ústavní právo „pěstovat pelargonie za podmínek, které určuje zákon“? Ústavní právo „chodit po chodníku za podmínek, které určuje zákon“?

Moudrost sněmujících poslankyň a poslanců je vpravdě nekonečná, a tak do konstituce můžeme přidat libovolné množství práv, jejichž formulace je naprosto zbytečná, neb jednoznačně vyplývají z již platné ústavy.

Poslanci podpořili sebeobranu se zbraní v ruce jako základní lidské právo. Novelu musí potvrdit Senát

Žerty stranou. Chlívek se důvodně bojí, že tato krajně nešťastná iniciativa, vedená svatým bojem proti Bruselu, přinese brzy své otrávené plody – protože otevírá dveře strachu a nepřímo vyzývá k násilí. Vzpomínáte na dnes již třiasedmdesátiletého Jaromíra Baldu? Ten se tak bál migrantů a tak jej trápil nedostatečný boj státu proti migrujícím, že kácel stromy na koleje ve víře, že vina za teroristický útok padne na imaginárního džihádistu. To pak podle pana Baldy mělo vyburcovat společnost k větší obezřetnosti… Tento příběh je spíše tragikomický, protože strojvůdcům se pokaždé podařilo jakžtakž zabrzdit a škody vznikly jenom na mašinách, nikoli na zdraví.

Mnohem horší byl příběh „obrany proti teroru“, která skončila vraždou. Opilý mladík se snažil odjet z rodinné hádky, přičemž naboural dodávkou několik aut. Samozvaný ochránce životů Marek L. vyhodnotil situaci jako teroristický útok a řidiče na místě zastřelil… Bezpochyby v pevné víře, že naplňuje „právo bránit svůj život či život jiného člověka za podmínek, které určuje zákon“, jak odteď zní vylepšená ústava.

Už dnes máme v Česku mnohem více obětí boje proti teroru než obětí teroru, a poslanecká tvořivost jen rozfoukává plamen v srdci všem, kdo touží „spravedlnost“ zbrkle, bez znalostí, bez výcviku a oprávnění nastolit vlastní palnou zbraní.

Psali jsme o tom již minule: covidová krize dopadla na národ krajně nerovnoměrně. Zatímco muzikanti, hospodští či třeba maséři horko těžko přežívali a leckde museli komplet zavřít krám, z pohledu makročísel jako by se skoro nic nestalo. Nezaměstnanost je nizoučká, firmy leckde nemohou sehnat lidi a do toho Česká národní banka hlásí, že domácnosti mají na účtech o 350 miliard víc než před pandemií. Naše úspory jsou nejvyšší v dějinách a podle průzkumu STEM/MARK pro Home Credit má 21 procent obyvatel našetřeno víc než 300 tisíc korun… Varující pro makroekonomy je fakt, že více než dvě třetiny lidí (69 procent) nehodlají peníze utrácet („nastartovat ekonomiku“), ale chtějí nadále spořit. V reálné praxi tak vidíme, že provedený plán ANO a ODS na snížení daní byl populistickým zločinem: zvedl zadlužení státu o více než sto miliard ročně, ale nijak nepomohl ekonomickému oživení. Ba mnohem hůře: pokud dramaticky vzrostou příjmy zejména 20 procentům nejbohatších v zemi s nefunkčním kapitálovým trhem, kam asi bohatí investují své peníze? Ano, do nemovitostí. Proto byty stojí, kolik stojí, krizi navzdory.

Vposledku, bojí se Chlívek, je i ekonomická politika státu řízena stejnou iracionalitou, s jakou vymýšlíme nová ústavní práva.

Autor: Petr Kamberský
  • Vybrali jsme pro Vás