Bylo by pokrytecké jim to vyčítat, všechny strany by se chovaly, bohužel, úplně stejně. Původní návrh zákona o státní službě loni natolik rozhněval opozici, že několik týdnů obstrukcemi blokovala dolní komoru.
Tak úspěšně, až koalici přinutili ke kompromisům. Námitky ODS a TOP 09 byly přesvědčivé: hrozilo, že vláda doslova na věčné časy zabetonuje své lidi ve všech pozicích státní správy. Tento list dnes ukazuje několik příběhů zabetonování kádrů na ministerstvu zahraničních věcí, ale podobné příklady vidíme i jinde.
Fakt, že „superúředníkem“ čili náměstkem ministra vnitra pro státní službu se stal Josef Postránecký, letitý pomocník ministrů za ČSSD, není vůbec náhodný. Ze současné vládní koalice jedině sociální demokraté mají vysoko ve státní správě své lidi, takže přirozeně mohou vyhrávat i ty konkurzy, které nejsou předem „zorchestrované“.
ČSSD prosazuje své kádry velmi hladce.
Superúředník Postránecký složil slib a ujal se úřadu. Bude v něm šest let |
Leč není to vina její, nýbrž ostatních partají. Koaliční panování vždy fungovalo na principu vzájemného zadržování. Jenže dnes sociální demokracie vládne s partnery, kteří jsou v drobné mocenské politice jednak amatéři, jednak na ni nemají lidi. Šéf ANO Andrej Babiš si umí ohlídat vliv v klíčových institucích, ale úroveň náměstků je hraniční pro jeho rozlišovací schopnosti i kapacitu. Lidovci byli vždy malou stranou a poté, co před pěti lety vypadli ze sněmovny, nejsou únavných a vyčerpávajících pozičních bitev na každém úřadu mocni ani schopni.
Vláda vybrala superúředníka. Bude jím Josef Postránecký |
Ostatně skoro tak snadno jako dnes ČSSD si přivlastnila státní aparát kdysi ODS. Když se na přelomu tisíciletí prosadily požadavky na vysokoškolské tituly pro většinu úřednictva, byli to právě občanští demokraté, kteří měli „své“ školy, skrze něž si jejich lidé snadno doháněli vzdělání.
Nám bezpartijním občanům teď nezbývá než se modlit, aby členové ČSSD na postech byli lidé převážně bezúhonní a mravní. Protože díky definitivě vyplývající ze služebního zákona to budou právě oni, kdo budou napříště formovat charakter státu a jeho úřadů.
