Podobně je to s výplatou invalidních důchodů. Navzdory všem smutným příběhům, kdy úřední škatulkování vede k absurdním koncům, nejsme zemí bezcitnou. Přes všechna zpřísnění bylo na konci minulého roku 466 329 lidí v invalidním důchodu a stát na ně dal přes čtyřicet miliard.
Tedy každý dvacátý, včetně kojenců a seniorů, je invalida. Nebo přesněji: vyloučíme-li mladé a staré, pak každý desátý pobírá invalidní důchod. Divné, že? Jako by byla zdejší populace zdecimována nějakou záhadnou nemocí, postihující převážně svaly a kosti...
Jelikož nejsme nemocnější než sousední země, neměli bychom být ani invalidnější. Prostě řečeno: příliš mnoho lidí bere důchody "na záda" a snahu o nápravu občas odskáčou velmi nemocní. Už deset let rostou počty invalidů nejvíce ve dvou kategoriích: mezi padesátiletými a v regionech s nejvyšší nezaměstnaností. Proč asi?
Musíme doufat, že každý případ zdravotní křivdy najde zastání u revizních komisí či - v krajním případě - u ombudsmana Varvařovského. Ale nezapomínejme, že v drtivé většině případů nekrade zlý ministr peníze nebohým vozíčkářům. To jen desítky tisíc vykuků kradou peníze těm skutečně postiženým.
