Tento šílený rekord se podařilo současné vládě překonat doslova o parník: za posledních 12 měsíců máme již čtvrtého ministra. Řečeno s polozapomenutým klasikem: „Dámy a pánové, kdo z vás to má?“
ZVĚŘINA: Jako firmu. Přes posměch odchází Blatný se vztyčenou hlavou |
Paradoxní je, že na přelomu tisíciletí se v čele zdravotnictví střídala jedna nešťastná a nekompetentní existence za druhou. Jména jako Ivan David, Jozef Kubinyi, Marie Součková či Milada Emmerová již dávno po právu upadla v zapomnění. Teď se naopak premiér během pár měsíců zbavil tří ministrů, kteří rozhodně patřili k těm lepším figurám, které kdy ministerstvo vedly: věděli, co chtějí, a oboru rozuměli.
  |
Vysmívaný Adam Vojtěch patřil podle mého názoru spolu s Leošem Hegerem dokonce k tomu nejlepšímu; a ačkoli jsme na tomto místě opakovaně vyjádřili tisíce výhrad proti Romanu Prymulovi, tak to byl přesně ten zlý pes, jakého země uprostřed pandemie potřebovala. A nejbláznivější ze všeho je příběh odcházejícího ministra Jana Blatného.
Profesor hematologie, vzdělaný muž (a blízký příbuzný slavného brněnského básníka Ivana Blatného) patří ke generaci, kterou nevychovával YouTube, ale knihy, takže takřka jistě zná i tragédii Williama Shakespeara Othello, mouřenín benátský. Nedivil bych se, kdyby na jejího hrdinu pan Blatný v posledních dnech vzpomínal.
V historickém překladu mouřenín, dnes bychom asi měli říci Afroevropan Othello, udělá vše, co po něm dóže benátský chce, ale přesto je po splnění úkolu zbaven úřadu. Příběh nezdolného maurského vojevůdce, jehož srazí až hnusná intrika, je nejvíce příběhem o žárlivosti, ale přesto se v našem jazyce dochoval ve rčení, které v Shakespearovi nenajdete a které podle všeho pochází až z mnohem pozdějších dob: „Mouřenín splnil úkol, mouřenín může jít.“ Maur zachránil pro Benátky Kypr a už je nepotřebný.
Na ministerstvu zdravotnictví končí i Blatného náměstek Černý. Sám podal rezignaci |
Způsob odvolávání Jana Blatného byl, opatrně řečeno, neobvyklý i na divoké české poměry. Vytýkací dopisy, pomluvy od prezidenta, to všechno zaskočilo i skutečně otrlé pamětníky. Na druhou stranu je třeba přiznat, že ministr Blatný přišel stejně, jako odešel: na lusknutí prstů premiéra. Pravdou však je, že jsme zvyklí na koaliční vlády, v nichž premiér fakticky rozhoduje jen o zlomku postů. Navíc musí vyvažovat různá křídla a regiony, takže k obměnám ministrů dochází jen při skutečně velkých průšvizích. Třeba ve Velké Británii, Spojených státech či Francii je obměna ministrů podle mocenských či marketingových plánů prezidenta či premiéra mnohem častější.
Každý, kdo přijme nabídku Andreje Babiše dělat ministra, musí vědět, že vstoupil do hry, v níž platí jediné pravidlo: Babiš dal, Babiš vzal.
