Napřed mluvčí Jiří Ovčáček pronesl, že „nepředpokládá“, že by se pan prezident na nějaké akci s panem Konvičkou objevil, pak se i sama hlava státu nechala slyšet, že nenávistné výroky vrchního islamofoba neznala.
Potvrzuje se tak již nějaký čas popisovaná teze, že prezident sice velmi rád provokuje, ale zároveň si pečlivě hlídá, aby nepřekročili čáru, kdy už naštve i své voliče – jako se mu stalo při vulgaritách v rozhlase nebo při potácení se u korunovačních klenotů. A spojení s trestně stíhaným mužem je asi i pro podporovatele hlavy státu moc. Sice tu uprchlíky z arabských a islámských zemí nechtějí, ale stejně tak nechtějí brát do ruky baseballové pálky a začít je vyhánět, natož mlíti v mlýnku.
Na druhou stranu rozhovorem pro MF DNES, v němž kritiku ze strany premiéra Bohuslava Sobotky označil za klukovské drzosti, proti sobě poštval celou ČSSD. Ozval se ostře předseda Senátu Milan Štěch: „Prezidentovo tvrzení, že nevěděl, kdo je pan Konvička, a neznal jeho výroky, pokládám za účelové. Rozhodně to vědět měl, takže se buď na takhle významné akce špatně připravuje, nebo nemluví pravdu.“
Předseda dolní komory Jan Hamáček byl formálně zdrženlivější, ale stejně nesmlouvavý: „Není to způsob, jakým by mezi sebou měli komunikovat nejvyšší ústavní činitelé. Odpovídat na věcnou kritiku osobními útoky je nešťastné.“ Nejlepší return se povedl překvapivě suchému premiérovi. Věta „Budu mít s panem prezidentem trpělivost“ nevyhrocuje válku slov, ale elegantně posílá starého pána do patřičných mezí.
Prezidentovi protivníci doufají, že po této roztržce je vyloučeno, že by se v příští volbě hlavy státu mohla ČSSD za pana Zemana postavit. Dovolme si to nadšení zchladit: tak jako v létě vypadal vztah Zeman–Sobotka idylicky, může být do voleb ještě všechno třikrát jinak.
Výběr nové hlavy státu je daleko a dnešní bojové linie mohou vypadat úplně jinak. Uprchlická krize coby dominantní téma, jež polarizuje společnost i politiku, může ještě nebezpečně gradovat – nebo úplně vyvanout.
