2. září 2019 5:00 Lidovky.cz > Zprávy > Názory

KAMBERSKÝ: Namažte školu špekem. Školství je zásadní problém celé České republiky

ilustrační snímek | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy ilustrační snímek | foto: Shutterstock

PRAHA Roky popisujeme veliké problémy, které způsobí jednotná státní maturita – a bum, politici navíc prosadí ještě jednotné přijímací zkoušky. Výsledek je přesně takový, jak jsme předpovídali: „Zavedení jednotné přijímací zkoušky na střední školy má zásadní dopad na celkový obsah vzdělávání na základní škole.

Testy jsou čistě znalostní. Školy se musely přizpůsobit a naučit své žáky na tyto testy. Školy by chtěly, aby žáky bavila výuka matematiky, českého jazyka, a i to umějí. Obsah přijímacích zkoušek chce ale něco jiného.“ Tyto věty neříká žádný liberální aktivista, který si chce ve škole jen povídat a hrát, ale naopak člověk, jenž dbá právě o znalosti: Tomáš Zatloukal, ústřední školní inspektor. Rádi se prsíme Janem Amosem Komenským, ale jeho elementární věty úplně ignorujeme: „Kdo nedbá, aby byl vyučován, toho budeš marně vyučovati, dokud u něho neprobudíš vřelý zájem o učení.“

Naše děti škola nebaví, mají ji nejméně rádi ze všech žáků zemí OECD. Podle poslední srovnávací studie TIMMS jen 28 procent našich patnáctiletých mělo zájem a radost ze školy, přitom druhá nejhorší země, Slovinsko, měla skóre 42. Průměr OECD se blížil šedesáti. Jak na tuto zásadní zprávu reagovali naši političtí představitelé? Posílili jednotnou státní maturitu a prosadili jednotné přijímací zkoušky. Tedy udělali vše pro to, aby dosáhli ještě většího drilování v testech.

Současné české základní a střední školství má pár doslova kruciálních problémů: peníze, nezájem a věk.

Peníze pro kantory samy o sobě vůbec nic nevyřeší, ale bez nich se nezmění nic. Jak vyplývá ze studie think tanku IDEA při Akademii věd: „Pokud by měl být průměrný plat českých učitelů v poměru k platům vysokoškolsky vzdělaných zaměstnanců v Česku v roce 2018 srovnatelný s průměrem zemí EU, musel by dosahovat úrovně zhruba 53 000 Kč.“ Podfinancované školství znamená, že o učitelství se hlásí ti nejméně talentovaní a nejméně šikovní. Studenti hlásící se na pedagogické fakulty mají nejhorší výsledky u maturit a z testů obecně studijních předpokladů.

Druhý problém je obsah výuky. V sedmdesátých letech jsme nechali napsat osnovy specialisty jednotlivých oborů, a tak se naše děti učí neuvěřitelné množství podrobných informací, které okamžitě zapomenou. Pro všechny zastánce tohoto tradičního memorování máme otázku: Opravdu je náš systém tak úžasný, že plodí samé špičkové vzdělance? Jak jsme na tom s patenty, inovacemi a Nobelovými cenami v přepočtu na obyvatele v porovnání třeba se Spojeným královstvím či USA a jejich „příšerným“ školstvím?

Třetí problém: vypouštíme ze škol moc staré lidi. Zavedením povinné devítileté docházky vznikly „odpadové“ deváté třídy, kde už se nedělá takřka nic. A když k povinné devítileté docházce přidáme čím dál častější odklady, studenti dnes maturují nikoli v 17 a 18 letech, ale spíš v 19 a 20... Dospělí lidé, kteří si často vydělávají, píší si omluvenky a žijí po všech stránkách dospělým životem. Lidé, kteří očividně nemají ve středoškolském systému dávno co pohledávat.

Malá otázka na závěr: Myslíte, že tyhle maléry začne vláda řešit, nebo se bude hádat o to, kdo je viníkem krize na ministerstvu kultury?

Petr Kamberský

Autor

Petr Kamberskýpetr.kambersky@lidovky.czČlánky

Můj syn má svalovou dystrofii, od 12 let je na vozíku
Můj syn má svalovou dystrofii, od 12 let je na vozíku

Na 7. září připadá Světový den Duchennovy svalové dystrofie. Tímto vzácným genetickým onemocněním trpí i Jaroslav, který je v současnosti plně odkázaný na pomoc druhých.