KAMBERSKÝ: V oku hurikánu |
Právě Britové mají úsloví, které na dnešek pasuje jak tracheální kanyla do průdušnice: „S názory je to jako s otvory řitními. Každý má svůj vlastní a na ty cizí není zvědavý.“ My se na těchto stránkách snažíme o komentáře, tedy o hodnotově ukotvené a daty vyfutrované soudy – ale přiznejme si, že v mimořádných případech nám studie OECD nepomohou. V otázce úřední maturity jsme každý více méně odkázaný na vlastní životní zkušenost a porozumění vzdělávacímu systému.
V prvé řadě maturita již dávno není vstupenkou do elitního klubu, jako když Václav Havel a Miloš Forman studovali na Koleji Jiřího z Poděbrad. Za první republiky osciloval počet vysokoškolských studentů v celém Československu okolo pětadvaceti tisíc, v průměru zhruba 1,6 procenta populační kohorty. Všechny snahy „vrátit maturitě důstojnost“ jsou svým způsobem pokusem vrátit se do časů, které zmizely. V zemích bohatých jako ta naše absolvuje středoškolskou zkoušku kolem tří čtvrtin populace. Maturita je dnes cosi obyčejného, nikoli mimořádného.
Druhou rovinou úvah je srovnání různých možností: ponechat maturitu jako loni, nebo do ní zásadně zasáhnout? Není pochyb, že diplom bez zkoušky je velikou státní intervencí – ale nebylo by větší zlo chtít od studentů, kteří se za poslední rok učili normálně dva měsíce, klasickou maturitu? Moc úřední školy zavřela, moc úřední se musí vypořádat s následky.
Třetí rovinou je veliká nerovnost. Jsou střední školy, jimž online výuka funguje, kantoři jsou motivovaní, studenti připojení a maturitu by zvládli skvěle. To se jistě týká výběrových gymnázií, ale co ostatní? Co odborné školy, kde ta klíčová, praktická výuka od loňského března vymizela? A ještě hůře: co řekneme všem zdravotním sestrám, bratrům a dalším příbuzným oborům, kterým jsme nakázali pracovní povinnost? „Teď budete měsíce pomáhat ve špitálech a laborkách, a pak vás vydusíme na Ruchovcích a Lumírovcích? Která ze špatných variant je horší?
