Až skončí současná „antiliberální revoluce“ a zmizí současní silní samci, začněme se bavit o tom, zda Senát konstruovat trochu jinak - třeba po vzoru zavedených demokracií jako je Spolková republika Německo či třeba Francie (kde, se značným zjednodušením, mají fakticky přímé zastoupení spolkové země či departmenty, v našem případě “kraje”).
Ale protože ústavněprávní dišputace na téma participace/neúčast či legitimita/legalita nikoho logicky netankuje, pojďme se podívat na jiné hlavní zprávy. Tou hlavní je očividně návrat ODS.
ŽIVĚ: Bělobrádek na Červíčka nestačil. Do Senátu se nedostane a nebude ani obhajovat post šéfa KDU-ČSL |
Její úspěch je mnohem zajímavější než na první pohled vypadá. Propadly totiž všechny velké a zavedené strany strany (kromě ODS), a ještě více: v senátních volbách byli kandidáti občanských demokratů vždycky ti, kteří nejvíce polarizovali voliče - a a v druhých kolech velmi často pohořeli, protože se volilo stylem „všichni proti ODS”. Právě skončené hlasování ukázalo, že pětiletý pobyt v opozici a Petr Fiala coby nekonfrontační předseda v čele přinesly své ovoce: ODS je poprvé „přijatelná”.
Stačí vzpomenout na historicky první senátní volby samostatné České republiky, kdy kandidáti občanských demokratů postoupili do druhého kola v 80 z 81 obvodech (!), ale z oněch 80 šancí proměnili pouhých dvaatřicet. A tento voličský přístup se pak opakoval celé dvě dekády: ODS mívala nejvíce kandidátů v druhém kole, ale zde velmi často neuspěla - na úkor středových stran jako kdysi lidovci, Unie svobody či jejich společný projekt Čtyřkoalice. To že ODS z jedenácti postupujících vytloukla devět senátorů je prostě historický úspěch, znamenající proměnu doby (nebo alespoň její nálady).
Vracíme se totiž do “starých dobrých časů”, kdy vládní voliči k senátním volbám nechodili a horní komoru drtivě ovládala opozice. Tak tomu bylo (až na výjimku roku 2006, kdy byly senátní volby těsně po sněmovních) od počátku Senátu až do nástupu vlády Bohuslava Sobotky. Dokud seděl ve Strakově akademiii Miloš Zeman, Vladimír Špidla, Stanislav Gross či Jiří Paroubek, byl Senát zcela v moci pravice. Po nástupu Mirka Topolánka a posléze Petra Nečase se komoura moudrých hlav přebarvila na rudooranžovo.
Vítejte v nových časech, kdy levici zastupuje ANO a pravici ODS. V časech, kdy volby “druhého” řádu jako obvykle vyhrává opozice a vládní partaje dostávají výprask.
