V prvé řadě, rozpočet za rok 2016 skončil v přebytku 62 miliard, loni ve schodku šesti miliard – k vyrovnanému hospodaření scházelo ani ne půl promile celého objemu. Z ekonomického pohledu není pražádného důvodu zvyšovat daně. Stát je veliký, neprožíváme krizi, nehrozí nám bankrot ani válka. Jenže s ekonomickou racionalitou v politice neuspějete.
V návrzích ČSSD je překvapivě skryt jeden klíčový a dobrý motiv – zvýšení dědické daně (mimo nejbližší příbuzné a nad limitem padesáti milionů). Je-li Česko zemí s nízkou příjmovou nerovností (která se v posledních letech dokonce snižuje), pak pro majetky platí opak: máme velkou a rostoucí majetkovou nerovnost. Dědická daň chrání „lidi práce“ od pokladních přes kameníky až po architekty. Výraznou dědickou daň má i tak svobodomyslná země, jako jsou Spojené státy americké. Chceme podporovat lidi pracovité, nikoli ty, kteří se narodí se stříbrnou lžičkou v pusince.
Naopak pominutí smyslů představuje nápad danit korporace progresivně, jedny hodně a jiné ještě víc. Polovina by se rozštěpila na menší kusy, druhá polovina by přesunula sídlo mimo republiku: výběr daní by nevzrostl, ale klesl. Stále jsme v EU spíše chudší zemí, která dohání zbytek, nižší daň z příjmu firem je jednou z mála našich konkurenčních výhod: už dnes má firemní daň nižší Irsko i Lichtenštejnsko, Bulharsko i Kypr. Našich 19 procent je přesně stejných, jako má Polsko, Maďarsko i Slovensko – a na tom bychom neměli nic měnit.
Jenže s logikou a racionalitou v politice daleko nedojdete. ANO má sice pětkrát více poslanců než socialisté, ale většinu prostě nemá. Může se vztekat na „vydírající trpaslíky“, může protestovat klidně i na nádražní lampárně, ale to je zhruba tak vše, co může dělat.
