Na placené volno budou mít nárok v případě klíčových životních událostí dítěte, vnoučete nebo sourozence. Rozhodla tak vláda - možná v dobré víře, že své lidi potěší.
Nový služební zákon přece podle vlády přinesl státním úředníkům jistoty - včetně klíčové, že pokud neudělají velemalér, tak jsou v podstatě nevyhoditelní. Paradoxní logika v praxi: uděláme zákon pro úředníky a pak jim ho budeme kompenzovat? Dvakrát pikantní už proto, že služební zákon zaručuje pět týdnů volna (zákoník práce čtyři). Bonus budeme kompenzovat dalším bonusem. Je to hloupé a špatné nařízení. Nikoli že bychom státním úředníkům volno nepřáli, naopak. Chybou je, že vláda místo aby společnost tmelila a spojovala, vytváří kasty a příkopy. Nejvtipnější jsou pak obhájci postupu v čele s šéfem všech úředníků Josefem Postráneckým: „Je to určitá kompenzace za povinnosti a nevýhody.“
Čert vem pár výhod pro pár lidí, přejme jim je, ostatně nikdo z ostatních neutrpí. A možná úřednické výhody časem prosáknou i do zákoníku práce, takže vydělají všichni. Problém je jinde: vláda místo toho, aby byla vládou všech, tak společnost vědomě rozděluje.
ČTĚTE TAKÉ: |
Už teď cítíme společenské napětí mezi „línými zaměstnanci“ a „živnostníky, co neplatí daně“; teď ještě vládním nařízením vytvoříme zaměstnance privilegované. Rovnostářské Česko je ideálním podhoubím pro závist a nešťastná vláda ještě přihnojuje. Jak napsal jeden levicový zpravodajský web: „Úředníci budou mít víc volna než ti, kdo je platí.“ Rozumná vláda by se snažila o opak. A nedělala by z živnostníků parazity a ze svých úředníků nadlidi.
