Na začátek malé uklidnění: v tomto punktu je úplně jedno, zda má vláda důvěru sněmovny, protože změnu výpočtu penzí musí samozřejmě schválit poslanci. Nicméně vzhledem k aktuálním náladám nelze vyloučit, že vláda svůj perverzní návrh prosadí, málokdo se odváží jít veřejně proti zvyšování životní úrovně takřka tří milionů důchodců. Proč se tedy pohoršujeme a proč návrh nazýváme perverzním?
Špatné není samo zvyšování důchodů, špatné by dokonce nebylo ani jejich užší navázání na růst mezd. Potíž je jinde: v tom, že ti, kteří celý život lépe vydělávali, budou dostávat relativně ještě méně. Všichni totiž platíme ze svých příjmů penzijní pojištění, ale ono se jako pojištění nechová. Dáváme státní „pojišťovně“ každý měsíc dvacet osm procent svého platu, ale „plnění“ je pro každého velmi rozdílné. Někdo si platí dvacet let a pak dostává třeba dvakrát tak dlouho 90 procent svého čistého platu, jiný platí desítky tisíc měsíčně klidně půl století a pak dostane ani ne pětinu minulého příjmu. Zvláštní pojistka.
Naše penze jsou v evropském srovnání extrémně solidární a extrémně nezásluhové. Kdo vydělává málo, dostane hodně, kdo vydělává hodně, dostane málo. Důchod může být dokonce vyšší než čistá mzda: kdo bral 13 000, dostával na ruku 11 015, ale důchod bude mít ještě vyšší: tedy 11 267! Naopak třeba takový lékař s šedesátitisícovým platem nebude mít v penzi ani třetinu svého příjmu.
Řešení je přitom snadné a ve světě osvědčené. Třeba v Německu se pojištění platí jen do hranice 1,5násobku průměrného platu. Nikdo sice nedostane velký důchod, ale má šanci si naspořit sám. Zato český stát vám sebere více než čtvrtinu platu, i když berete 120 tisíc. Tato „solidarita“ byla dříve ještě extrémnější, ale Ústavní soud donutil politiky ji změkčit. Proč se nyní Andrej Babiš pokouší jít proti času?
