Petříček končí na ministerstvu, ČSSD chce být čitelná pro voliče. Zeman s odvoláním neotálel |
Jeden si občas říká, že by politikům měli jejich poradci sebrat telefony, aby si nedělali na Twitteru ostudu. Česku prý vládne Miloš Zeman, zahraniční politika přestane být prozápadní a budeme poklonkovat Moskvě. Třesky plesky.
Za prvé: případný nový ministr zahraničí Lubomír Zaorálek vpravdě nepatří mezi spojence Miloše Zemana. Mezinárodním vztahům se věnuje celý život a v Černínském paláci úřadoval již v kabinetu Bohuslava Sobotky. I kdyby staronové koště chtělo otáčet kormidlo, za pár předvolebních měsíců nestihne nic.
Za druhé: polovina republiky si prostě jen nevšimla, že prezident je integrální součástí menšinové vládní koalice. Ano, je to tak: vládní změny se již dlouho dohadují na půdorysu Babiš–Hamáček–Zeman.
Za třetí: rošády v Babišově kabinetu se nedějí ze zlovůle Miloše Zemana, ale z čistě předvolební logiky obou partajních předáků. Hradní pán jen rafinovaně využívá situace a vytváří dojem, že on je výhradním strůjcem a hybatelem.
Začněme jednoduše. Z pohledu zahraniční politiky České republiky nebyl k výměně ministra žádný důvod. „Baby ministr“ Tomáš Petříček (ještě před čtyřmi lety pouhý poradce europoslance Miroslava Pocheho) si vedl nad očekávání dobře. Pan Petříček odchází proto, že sociální demokracie (a zejména její voliči) nechtějí jeho vizi „moderní sociální demokracie“, partaje kdesi na pomezí našich Zelených a Pirátů. Slavná strana dnes bojuje o politické přežití a pro zbytek jejího tradičního elektorátu jsou mnohem srozumitelnější lidé jako Hamáček, Zaorálek či Jan Birke.
Hraje se opravdu o hodně: nedostane-li se ČSSD do sněmovny, dluhy za volební kampaň ji spolu s dalšími závazky nejspíše definitivně potopí a přijde o svůj klenot, symbol a zlatou slípku zároveň: Lidový dům.
