Situace ohledně „wuchanského“ koronaviru v Česku je přitom poměrně přehledná. Jenže nákaza vyvolává hodně emocí, politika je beztak emocemi přeplněná a výsledná směs začíná být nebezpečná. A proč je situace nebezpečná? Protože veškerá infekce je dovezená, import přijel v drtivé většině z Itálie a kromě jedné výjimky si virus přivezli turisté, převážně lyžaři.
O italském zdravotnictví můžeme mít pochyby, ale nijak zásadně se neliší od toho našeho. Pokud bohatá a průmyslová Itálie za dva týdny od rozšíření nákazy v severních regionech počítá už třetí stovku úmrtí, je zjevné, že virus je schopen paralyzovat zdravotní systém.
Ano, Italům se stalo to neštěstí, že se jim virus dostal do nemocnice neidentifikován, a zasáhl tudíž ty nejvíc oslabené. Ano, Italové měli první případy již dávno a někteří boj prohráli po několikatýdenním zápase. Tato fáze země, jako je Česko nebo Německo, teprve čeká, protože fatální případy obvykle končí po třech až osmi týdnech od nakažení.
Zákaz návštěv. Vzpoura v italském vězení proti novým opatřením kvůli koronaviru má už tři oběti |
Základní data jsou přesto jasná:infekce se šíří neobyčejně rychle, k nám ji přivezli mnoha cestami převážně výletníci z Itálie, proto je naprosto logické vládní rozhodnutí nakázat navrátilcům z infikovaných oblastí karanténu. Pokud třeba ředitel Knihovny Václava Havla srovnává přístup vlády s totalitní razancí čínských úřadů, možná by si měl o situaci ve Wu-chanu něco více načíst – nebo raději uvážlivěji volit slova
Karanténa je nepříjemná, o tom není sporu. Nepříjemný může být i propad výdělku, o tom také není sporu. Zároveň je téměř nemožné jet na týden do italských Alp a neutratit za cestu, pobyt a skipas alespoň deset tisíc na osobu – karanténa věru nedopadá na ty nejchudší z nejchudších, řečeno jemně. Takže ještě jednou: nikdo z nás, kdo jsme se vrátili z Itálie, netušil, že přiváží virus. Ti, kdo vyrazili před třemi týdny, dokonce ani nemohli tušit, že se v Lombardii a Benátsku objevil. Nicméně jsme jej přivezli – a tady se šíří.
Je prakticky jisté, že mezi současnými navrátilci musejí být další přenašeči – dokonce mnohem víc, než kolik jich přijelo doposud. Žádné opatření není stoprocentní. Nezabráníme šíření dokonale. Ale zcela nutně potřebujeme epidemii co nejvíc zpomalit. Italský případ ukazuje, jak rychle nemocní zahltí lůžka na JIP odděleních – a to je přesně ta situace,jíž se stát snaží zabránit zpomalením epidemie.
Umlčeli novináře a španělská chřipka zabila miliony. Vlády by neměly ignorovat lekci z roku 1918, říká historik |
Žijeme ve velmi svobodomyslné společnosti. Dlouho nikdo nezakazoval turistům vyjíždět za zábavou do severní Itálie, ačkoli bylo vysoce pravděpodobné, že někdo nákazu přiveze zpět. Ale teď se musíme kusu té volnosti vzdát, nechceme-li ohrozit své blízké. Moje svoboda chodit do práce a do hospody jaksi není nadřazena právu mého okolí žít co nejbezpečnější život, respektive žít. Omezit se na čtrnáct dnů v situaci, kdy můžeme ostatní nechtěně a nevědomky ohrozit na zdraví a životě, by měla být samozřejmost úplně každého člověka, který se nazývá člověkem.
