Pro začátek přiznejme, že nemáme zcela odpovídající čísla. Kaliforňané srovnávají data od začátku „lockdownu“, kdežto naše data zahrnují celý březen (stav nouze vyhlásila vláda až 12. 3.).
KAMBERSKÝ: Škodí vláda, nebo vyšší moc? |
Druhým faktorem je jiný stav veřejné dopravy. V USA omezení pohybu znamená primárně omezení jízdy aut. U nás víc jezdíme veřejnou dopravou, ale strach z nákazy vedl k přesunu pohybu z autobusů, tramvají a vlaků právě do osobních aut.
A pak je tu anekdotický, leč dosti vlivný fakt: na začátku nouzového stavu napsal policejní prezident Jan Švejdar, že policie bude v rámci ochrany zdraví „minimalizovat kontakt příslušníků policie s občany v jinak obvyklé činnosti, jako jsou například silniční kontroly“.
A nemalá část řidičů si to vyložila jako výzvu prožít na českých silnicích film Rychle a zběsile nebo si zahrát v reálu videohru Need for Speed. Množství borců řítících se městem rychlostí přesahující stovku vedlo k návratu policie na silnice.
--
Ministerstvo financí se rozhodlo zrušit daň z nabytí nemovitosti – daň pro většinu lidí bezpochyby spornou, až nesmyslnou. Jenže… málo nám dochází, jaký smysl a dopad mají jednotlivé daně na společnost a jaký je mezi nimi poměr.
KAMBERSKÝ: Cesta do Bergama. Proč jsme se vyhnuli pohromě? |
V Česku stát a jeho instituce nejvíce vyberou na zdaňování práce: daň z příjmu sama o sobě není vysoká, ale přičtete-li zdravotní a sociální pojištění, přijdete často o více než čtyřicet korun z každé vydělané stovky.
Průměrná mzda byla v posledním loňském kvartále 36 144 korun, superhrubá (tedy kolik musel zaměstnavatel vynaložit u takového platu) 48 400. Kolik dostanete na ruku, pokud jste tedy bezdětní a bez dalších úlev? Pouhých 26 977 korun. Zdanění je 44,2 procenta!
A tady jsme u kořene věci: zatímco u nás je extrémně zdaňována práce, nemáme skoro žádné daně z majetku. Česko, všemu rovnostářství a solidaritě navzdory, je ve skutečnosti pravý ráj pro kapitalisty. Ti nejbohatší, jako je Petr Kellner, Radovan Vítek, Karel Komárek, Andrej Babiš či Daniel Křetínský, žádné daně jako pracující neplatí. Příjmy z kapitálových výnosů jsou zdaněny pouhými patnácti procenty. Při daňové optimalizaci pomocí vhodných jurisdikcí, jako je Nizozemsko, Kypr či Malta, jež je u většiny miliardářů běžná, se pak limitně blíží nule.
