Není žádné pochyby, že kdyby se, nedejbože, stalo na Slovensku něco strašlivého, je Česko připravené postarat se o statisíce, možná i miliony uprchlíků, jak se v mnohem menší míře ukázalo třeba za balkánských válek. Jen zde panuje společenský a politický konsensus: některým rizikům se chceme za každou cenu vyhnout.
KAMBERSKÝ: Povolejte Zemana! Opoziční partaje mají nulovou vůli k moci |
Tak jako se Německo či Rakousko tolik bojí jaderné nehody, že na svém území nechtějí mít žádnou jadernou elektrárnu, tak se Česko natolik obává radikálního politického islámu, že se snaží veškerou migraci zastavit. Můžeme si při pohledu na německou Energiewende klepat na čelo, stejně jako Němci nechápou naši fobii z migrace, ale nezbývá nám než postoj toho druhého respektovat. S tím jediným rozdílem: v energetické obezřetnosti jde nakonec jen o peníze, v uprchlické otázce o lidské bytosti. A často o zcela bezbranné a nevinné lidské bytosti, mluvíme li o dětech.
Když vládní poslanci blokují diskusi ve sněmovně, pak je lze s trochou sebezapření pochopit (nechtějí, aby opozice používala děti v politickém boji, navíc tu není ministr vnitra Jan Hamáček), ale v posledku je postoj „Nepřijmeme ani jedno dítě“ jednoduše nelidský. A dost možná i politicky krátkozraký: zejména ČSSD může naštvat své liberálnější voliče. Zároveň nelze zapírat, že „dítě bez doprovodu“ může být dávno dospělý pákistánský mladík, jehož integrace může být velmi, velmi složitá – což zase velmi vědomě zamlčuje opozice.
KAMBERSKÝ: Třídní boj postavený na hlavu. Kde je psáno, že má mít učitel vyšší plat než řidič autobusu? |
A tak zatím s nejrozumnějším návrhem přišel ministr zahraničí Tomáš Petříček: „Měli bychom dětské válečné uprchlíky přijmout, ale bez kamer a fotících se politiků. Pojďme to udělat bez zbytečné hysterie na obou stranách, aby to byl skutečně humanitární čin, nikoliv PR akce kohokoliv.“ Otázkou je, zda tady kdokoliv chce nějaké rozumné řešení, nebo zda jde primárně o politickou propagandu Neustoupíme! versus Jsme soucitní! Uvidíme brzy, ale zatím tady hrají nad sirotky špinavou hru všichni: vláda i opozice.
