Ignoruje mnohé povinnosti, které k úřadu patří (třeba jmenování rektorů či profesorů) a nejvíce času věnuje objíždění rurálních částí republiky, kde zvesela beseduje s voliči. Čistá kampaň za peníze daňového poplatníka.
Pokud zkusíme být pozitivní, tak přímá volba přinesla i něco dobrého. Na transparentním účtu Jiřího Drahoše vidíme, že třeba Libor Winkler či Martin Wichterle poslali svému favoritovi půl milionu korun, Dalibor Dědek dokonce dva miliony. To nejsou malá čísla, hlavně ale ukazují, že není ostuda starat se o politiku jinak než psaním článkům a peticí.
Jakkoli můžeme se vší vážností říci, že přímá volba prezidenta spolu s definicí jeho „ústavní neodpovědnosti“, a navíc ještě faktické neodvolatelnosti byla jednou z největších chyb české politiky, pak transparentní účty a ochota osobností se v politice angažovat (v tom nejpřesnějším slova smyslu: investovat a riskovat své jméno i své jmění) přinesla pozitivní změnu. Sto tisíc korun, které Jiřímu Drahošovi poslali lidé jako Helena Illnerová, Václav Pačes či Jiří Bratinka, které opravdu nezařadíme mezi „známé české multimilionáře“, jsou toho důkazem.
Ale nedělejme si iluze, šikovní šíbři dovedou jakákoli pravidla vždy ošidit. Rozhodovat však budou jiné faktory než peníze. Možná nejúčinnější kampaň proti Miloši Zemanovi by byla ta úplně beze slov: přehrát obrázky jeho intelektuální a fyzické kondice z kampaně v roce 2012, poté promítnout všechny jeho lapsy a selhání v následujících letech a nakonec se beze slov zeptat: jak bude tento muž schopen zastávat nejvyšší úřad republiky v roce 2018, 2019, 2020, 2021 a 2022?
