Když ve čtvrtek proběhla schůzka V4, mnozí se posmívali, jak je kdysi nerozborná jednota skupiny v troskách. No aby ne, když Česko má dotovat nejen Itálii a Španělsko coby země postižené epidemií, ale též bohatší Řecko či Portugalsko, které zvládly jarní epidemii stejně úspěšně jako my, navíc má být masivním příjemcem pomoci Polsko?
V tomto smyslu je skoro zázrak, že český odpor k současné podobě plánu „Next generation Europe“ podporuje nejen Maďarsko, ale že se k mnohým výhradám připojilo i Slovensko.
Není pochyb, že je v českém národním zájmu, aby se jižní země Evropy vzpamatovaly. I těm, kdo uvažují jako hokynáři, je jasné, že když nebude Francie a Španělsko kupovat česká a německá auta, bude na tom celý český průmysl mizerně.
Pomoc postiženým ale musí mít nějakou vnitřní logiku. Buď pomáháme zasaženým koronavirem – a pak nevadí, že jsme chudší než Italové. Prostě pomáháme, ale pak nedává smysl dotovat Řecko či Polsko. Nebo se pomáhá těm, které nejvíce trefí následná krize – ale to klidně může být i Česko či Švédsko jako exportní země!
Je-li však míra potřebnosti určována předkrizovou nezaměstnaností, pak je to zcela zvrácené. Máme málo lidí bez práce zejména proto, že máme nízké platy. Takže budeme platit nikoli „navzdory tomu, že jsme chudí“, ale „právě proto, že jsme chudí“?
