Je tomu rok, co byl Petr Pavel zvolen prezidentem republiky. Po důkladně vedené kampani a s vysokou převahou hlasů ve druhém kole. Byla to velká sláva.
Muž s ostře řezanými rysy, ideální na portréty či poštovní známky, s úspěšnou vojenskou kariérou ve špičkové funkci NATO, člověk racionální a systematický.
Leckdo mohl logicky očekávat, že systematicky bude Pavel fungovat i v roli hlavy státu. Že má připravený profesionální tým, se kterým se pustí do díla.
Vohralíková na Hradě jako kancléřka končí, dohodla se na tom s Pavlem |
Realita je jiná. Během roku z týmu odešel šéf kampaně, pak Pavlova mluvčí, nyní odchází kancléřka. To přece jsou jisté znaky nepolitické politiky. Té nepolitické politiky, jež bývala tak houževnatě připisována Havlovi, ale v praxi ji naplno provádí právě Petr Pavel.
Za 34 let svobody se na Pražském hradě zatím vystřídalo osm kancléřů. Většinou to byli lidé s nějakým znělým jménem, osobní historií a vlastními myšlenkami, či alespoň představou o světě.
A i když se třeba Vratislav Mynář leckomu nelíbil, dalo se o něm říci, že je součástí Zemanova politického týmu. Potíž Pavla a jeho lidí je v tom, že jasný politický tým v jednom dresu netvoří.
