Myslíme tu na jiné vrahy, sedící za volantem nebo na polštářích vzadu; myslíme na vraždy bohužel nepochybné a skoro už pravidelné. Každý šofér, který přejede člověka – ať už z neopatrnosti své, nebo jeho – a honem ujede, místo aby ho dovezl k nejbližšímu lékaři, zabíjí člověka; neboť ho nechává umřít ze zbabělosti a surovosti. Je to jeden z nejničemnějších úkazů dnešní civilizace, že se tento šoférsky zločin stal skoro zvykem.
Nezbude než volat na tento strašný zvyk trest stejně strašný. Novelizuje se trestní zákon; nebylo by v zájmu veřejné etiky, aby každý řidič, který ujede od člověka přejetého a bude přece jen zjištěn, byl trestán pro zabití či těžké ublížení, spáchané nejen tím, že přejel člověka, i tehdy, když jej přejel bez své viny, ale prostě za to, že mu neposkytl pomoci, jíž byl povinen? Nebylo by lze formulovat už tento útěk od odpovědnosti za život bližního jako zločin? Pár desítek let vězení pro pár ničemů by snad stačilo, aby ten strašný úkaz vymizel; neboť ti, kdo se dopouštějí té skvrny automobilismu, nejsou jenom suroví; jsou především zbabělí.
