Snad i ta historická náhoda, že slavíme svátek svého osvobození až na sklonku jeseně, patří nějak symbolicky k povaze našeho národa: neboť jsme obyčejně poněkud kaboniví, starostliví a nakloněni hloubat o věcech, o jejich zasmušilejších a horších stránkách.
Podzim není jenom víceméně chmurné údobí roční, nýbrž i politické: na podzim se akutně projevují vládní i vnitřní svízele poodložené prázdninami, na podzim se dělá státní rozpočet, jenž jistě nenáleží k radostem vládnutí a zákonodárství, na podzim se obyčejně zhoršuje hospodářská krize, poklesá optimismus občanů a tak dále.
Nedělní fejetony Karla ČapkaVybrali jsme z archivu Lidových novin |
Ale snad právě proto je dobře, že den naší národní radosti spadá do tohoto údobí každoroční deprese; je dobře pro naši politickou morálku, že právě naše horší a těžší dny jsou prozářeny tím dnem slávy, vděčnosti a důvěry. Je to, jako by nám sám hlas našich dějin šeptal: Sursum corda!
A když jste svíráni starostmi jesenními, obraťte oči k tomu všemu radostnému a nadějnému, čím se nad námi protrhla zamžená nebesa jednoho 28. října!
Lidové noviny 27. 10. 1935
