Především pan řídič jezdí nerad sám. Mají-li dvě trati společný kus cesty, řekněme taková 10 a 11, honí se vozy obou tratí, jen aby nebyl mezi nimi interval. Vždycky jede 10 a 11, pak dlouho nic, pak zase najednou 10 a 11 a k tomu vsunutá 10 a vsunutá 11, a pak půl hodiny nic; načež opět defiluje celá skupina desítek a jedenáctek. Jak řídiči tenhle kousek provádějí, není mi jasno; ale patří to zřejmě k jejich zábavě. Jinou zábavou pana řídiče je ujet s prázdným vozem, když na něj kývá hlouček lidí na "stanici podle potřeby”. Není opět jasno, proč se tomu raději neříká "stanice podle rozmaru” a proč není na tabulce psáno, že "vůz zastaví jen, když se řídiči chce a když mu není zima na ruce”. Jak vidíte, má pan řídič moc velikou; pročež važte si ho a buďte mu vděčni, podaří-li se vám vůbec někdy jet tramvají.
Lidové noviny 2. 1. 1924
Fejetony Karla Čapka vybírá Městská knihovna v Praze, která zpřístupnila kompletní Čapkovo dílo v elektronické podobě na www.mlp.cz/karelcapek.
