Avšak koneckonců člověk, jenž si staví střechu nad hlavou, přečká jakžtakž stávku zedníků, stávku havířů, stávku tesařů, stávku pokryvačů, stávku stavitelů, stávku malířů a jiné stávky; po uplynutí dvou let to konečně stojí – není to ani velechrám, ani pyramida, nýbrž domeček, který se za méně pokročilých dob postavil za dva měsíce. A kolem stojí celá kolonie podobných domečků, je jich padesát nebo sto, a tu v pošetilé chvilce se nadýmáte radostí, že jste přispěl novou hřivnou k rozšíření Prahy, a že už máte svou střechu nad hlavou. V té chvíli jste ochoten zapomenout trampoty a starosti dvou let.
Nastěhujete se do toho, a teprve nyní se ukáže, sakra, vždyť tu není vodovod. A co se toho a onoho týče, není tu také kanalizace. A není tu světlo ani plyn. A cesty tu také nejsou. Není tu ani pěšinka. Není tu ani lucerna. Není tu nic než divoká pustina a nové domečky.
Z vrozené skromnosti a loajálnosti čekáte: no, teď se sem vrhne sto chlapíků, radost se na ně podívat, a začnou kopat a klást roury a rovnat cesty a všechno možné.
Jenže sto chlapíků se sem naprosto nevrhá, třebaže uplývají měsíce.
Začínáte se ve vší slušnosti divit: vždyť jsem, abych neklel, klopil tolik a tolik tisíc na investice, na kanalizaci a cesty a všechno ostatní; nikoho to nestojí ani brk, magistrát má jen udat kóty a vypsat soutěž na ty práce, a je to.
A není to. Magistrátní úřad totiž kóty neudává. Mají se odkopávat cesty, ale stavební úřad se halí v odborné tajemství jak a kde. Stavební úřad totiž nevzal za dvě léta na vědomí, že si sto lidí v Praze staví sto domků s naivním předpokladem, že kde rostou domky, rostou také cesty.
Konečně stavební úřad udá kóty ve vhodném okamžiku, kdy právě vypukla stávka odkopávačů.
Deset metrů od kolonie je starý vodovod; věříte pevně, že sem přijde dvacet mužů, aby položili do země trubičky, a bude voda.
Kdepak, nebude. Vodovod se totiž nesmí klást, pokud není kanalizace; a kanalizace se nedělá, protože – Proč vlastně? Protože magistrát teprve vypisuje soutěž na kanalizaci, kterou si platíte vy sami. Až tu práci zadá, vypukne stávka kanalizačních dělníků.
Protože starý sběrač je dobrých dvě stě metrů od kolonie, potrvá kladení stok prý pět měsíců. A protože se v zimě nepracuje…
To byl stav před měsícem. Od té doby se dostavili k odkopávce tři mužové, odplivli si s opovržením na načatou odkopávku a šli domů.
Mezi čekateli jednoho sta domků kolují poplašné pověsti. Prý zase magistrát nepovolil skládku odkopané hlíny; prý stavební úřad odvolal udané kóty a vyhrazuje si určit nové; prý se starý vodovod zavře, protože prý se bude jednou klást doleji. Jsou to falešné pověsti; pravda naopak je, že se nic takového nedělá, neboť se nedělá vůbec nic.
Zatím se kolonie jednoho sta domků ponenáhlu rozpadá.
A zatím jsou (ovšem za mořem) města, kde městské úřady kladou po kilometry a desítky kilometrů od městského okraje stoky, vodovody a plynové roury přes pastviny a lesy; jednou, za pár let, se tu bude stavět; dobrá, stavěj si, kdo chceš, vše je pro tebe připraveno.
Slavná pražská radnice, tohle nejde; domky bez vody a kanalizace, dvoumetrové zákopy a rumiště uprostřed cest, to se zrovna cynicky příčí všem zdravotním a bezpečnostním předpisům. Učiň radikální nápravu, hodnou moderního velkoměsta: Zakaž prostě lidem, kteří si postavili střechu nad hlavou, aby tam bydleli; nařiď jim, aby vyklidili domky…
… postavené za státní pomoci pro řešení bytové krize.
Lidové noviny 30. 8. 1924
Fejetony Karla Čapka vybírá Městská knihovna v Praze, která zpřístupnila kompletní Čapkovo dílo v elektronické podobě na www.mlp.cz/karelcapek.
