Dejme tomu, že vás napadne hledat samotu a osvěžení v lůně přírody; když to učiníte, zjistíte, že táž myšlenka okřídlila ve stejnou chvíli nanejmíň sedm set tisíc lidí, kteří naplnili všechen po ruce jsoucí prostor, jemuž se při dobré vůli může říkat příroda. Naložíte-li lyže na plece své a vydáte se do božských samot zimního kraje, ukáže se vám záhy, že stejná touha po panenském sněhu vedla kroky dobrých sedmi tisíc lidí s lyžemi na plecích. Chcete-li zapít zármutek, radost nebo nudu, neučiníte to jako osamělý piják, nýbrž v nepřehledném davu lidí, kteří zapíjejí červa nebo něco oslavují.
Jděte se koupat do řeky, vyjeďte si autem, kam vás oči vedou, toulejte se s fotografickou kamerou nebo já nevím co: toto vše, jakož i kterýkoliv jiný váš počin sloužící kratochvíli, vás vřadí do hromadnosti lidí, kteří v tutéž chvíli týmž způsobem hledají své potěšení.
Na věci by nebylo nic divného, protože jsme si na ni jaksi zvykli, kdyby tu nebyl problém matematický. Dejme tomu, že nás lidí přibylo v Praze od předválečných dob o padesát procent; ale té hromadnosti narostlo o tisíce procent. Je desetkrát tolik příležitostí hromadit se, a přitom se hromadíme s mnohonásobnou číselnou hojností.
Na Olšanských hřbitovech je na Dušičky nejmíň třikrát tolik lidí, než bývalo před válkou, ačkoliv se drazí nebožtíci v Pánu jistě tak hromadně nerozmnožili. Návštěvníci Matěje se odhadují na sto tisíc duší, zatímco před válkou to bývala pouť několika set lidí nakloněných prožívat něco starosvětského a idylického.
Říká se sice, že od války stoupá lidový konzum zábavy a že dnes se sport, kino a kdeco stalo prostě předmětem obecné denní potřeby. Něco na tom je, ale řekněme pouť na Olšany nepatří zrovna k zábavám; spíš se zdá, že nejde jen o to, bavit se, nýbrž prostě hromadit se; a to dá rozum, že se lidé mohou spíš hromadit ve své zábavě a rekreaci než ve své denní práci.
Prostě faktum je, že sto tisíc lidí dnes ze sebe pořídí xkrát tolik zástupů, nakupení a hromadných útvarů než sto tisíc lidí před válkou; nebo jinými slovy, že zatímco populace roste v řadě aritmetické, roste hromadnost v řadě geometrické. Řekl bych to tak, že se lidské skupenství, jež bývalo víceméně individualistické, přeměňuje vůčihledě ve skupenství víc a víc hromadivé; aniž se předem smluvili, z jakéhosi přírodního volání se lidé sami sebou dostavují na místa, kde se pak vyskytují hromadně. Je to něco jako změna sociologické struktury; pud hromadit se je v jádře potřeba nivelizovat se; zábava nebo zvědavost se zdá být jen praktickou záminkou, aby se měl kolem čeho nakupit zástup lidí, kteří jinak mají hrozně málo společného a solidárního. Nikdy by lidé neměli tolik zájmu o sport, jejž sami nedělají, kdyby právě nebyl podívanou hromadnou. Není vlastně docela pravda, že lidé se kupí kolem toho, co se jim líbí; spíš je pravda, že lidem se líbí to, co je seskupuje.
Ale i když přijmeme ten zvláštní úkaz moderní hromadnosti, zůstává početní záhadou, jak stačí mírně rostoucí počet lidí na tolik hromadění. Snad se to nedá říci jinak, než že davy vznikají zázračným rozmnožením lidských bytostí.
Lidové noviny 14. 2. 1937
Fejetony Karla Čapka vybírá Městská knihovna v Praze, která zpřístupnila kompletní Čapkovo dílo v elektronické podobě na www.mlp.cz/karelcapek.
