Asi za týden stálo v novinách, že zpráva o tom pokladu byla mylná. Nebylo žádného klenutého sklepení a žádného hrnce s dukáty. Čímž byla věc ne sice uspokojivě, ale definitivně vyřízena.
Nicméně v těchto dnech jsem mluvil se starým a moudrým zedníkem. Je z venkova, jako většina zedníků přichází z vesnic, a každou sobotu jezdí domů, k své staré. A kam? Inu, k nám, je to blízko Husince. Půl hodiny prý máme od nás na ten hrad Helfenburk, co tam onehdy vykopali ten poklad. Stříbrnou truhlu se samými zlatými dukáty.
Poslouchejte, je to pravda?
Jakpak ne! Vždyť přece jsem odtamtud.
A znáte toho sedláka, který ten poklad vykopal?
Neznám; člověk přece nemůže znát všechny lidi. Ale že tam ten poklad našli, to je svatá pravda.
*
Můžeme vzít na to jed, že od nynějška se bude po věčné časy v okolí hradu Helfenburka vypravovat, že tam byl jednou nalezen poklad, počkejme, to už je dávno, to bylo kolem té doby, když se náš dědeček měl narodit, roku devatenáct set třicet nebo čtyřicet nebo tak někdy. Nikdy a ničím to už nebude vyvráceno, neboť pověst má život tuhý, tužší než skutečnost; skutečnost propadá zapomnění, ale pověst ne. Skutečnost nám jenom říká, že něco prostě jest nebo že se něco víceméně náhodou stalo; ale pověst má kořeny hlubší, které se neomezují na to, co bylo a jest, ale co by mohlo být.
Když je tam starý hrad, mohla by tam být zasutá sklepení.
Nu, to by mohla.
A do nich by se někdo mohl propadnout.
Pravda, mohl by.
Nu, a tam by mohl něco najít, ne?
Není vyloučeno.
Třeba by to mohl být nějaký poklad.
Myslím, že tak nějak vzniká pověst, a proto má tak tuhý a nevývratný život; možnost má svou vlastní jistotu a logiku, nezávislou na zkušenosti. Žádná pověst není "jen tak", nemůže nám pověsit na nos něco, co nemá hluboké kořeny možnosti. Například nemohla by se za našich časů zrodit pověst, že se na hradě Helfenburku propadl sedlák a našel v prastarém sklepení traktor nebo leštič parket. Nebo nemohla by se ujmout pověst, tvrdící, že v Praze II byl nalezen člověk spravedlivý. Tomu by nikdo nevěřil. Pověst nesmí být fantastická a musí obsahovat věčně platnou možnost. Je možno si představovat, že v hlubinách jezer žijí tvorové dosud nevídaní; odpovídá to spíš možnosti než poněkud fantastický fakt, že pod hladinou jezera Ness plovou trosky vzducholodi. Pověst nemá nic překvapujícího a paradoxního, je naprosto přirozená; překvapující a podivná bývá spíš skutečnost. Pověst nikdy nevybočí z okruhu představ a věcí myslitelných; řekl bych, je důvěrnější a člověku bližší než pouhá skutečnost. Její síla je v tom, že je věřitelná.
Lidové noviny 21. 10. 1934
