Obecně pak se dělí svátky na dva druhy. 1. svátky nesporné, kdy nechodí listonoš, krámy jsou zavřeny, a my lidé se flákáme po ulicích, nevědouce, kam se vrtnout; 2. svátky sporné, kdy listonoš také většinou nechodí, ale v některých úřadech se prý pracuje, některé krámy jsou otevřeny, několik zedníků něco dělá a ostatní lidé se flákají po ulicích, nevědouce, je-li vlastně svátek nebo ne. Mezi takové svátky sporné náleží i svátek tříkrálový, jeden z našich republikánských polosvátků, který není ryba ani rak, nýbrž den nijaký a ztracený, se kterým si nevíme pořádně rady. Zákon o svátcích, který měl jaksi zjednodušit svátkové poměry, je ještě důkladně rozmíchal. Vedle pravých, tak říkajíc plnotučných svátků vznikly hubené a rozpačité dny, které jsou trochu svátek a trochu nic. Máme svátky sváteční a svátky všední. Je to jeden z důkazů, že je daleko těžší překonávat lidské zvyky, než jsme si mysleli. Vždycky je snazší zavádět nové svátky než rušit staré. Snazší je stvořit něco nového než skutečně nadobro odstranit něco starého. I to je poučení.
Lidové noviny 8. 1. 1927
Fejetony Karla Čapka vybírá Městská knihovna v Praze, která zpřístupnila kompletní Čapkovo dílo v elektronické podobě na www.mlp.cz/karelcapek.
