Míč je v současnosti na pákistánské straně hřiště. Islámský režim na útok nepochybně zareaguje, protože jinak by ztratil tvář před vlastními občany i na mezinárodní úrovni. Otázka – nepochybně klíčová pro další vývoj – je, jak silně.
Riziko neleží ani tak v jaderné eskalaci, jak implikují titulky některých médií. Ano, Indie i Pákistán jsou skutečně jaderné „mocnosti“. Jejich arzenály jsou ale relativně zastaralé a málo početné – určené jsou primárně k odstrašení protivníka, nikoli k reálnému použití.
Ani jeden z aktérů navíc nemá důvod přejít v eskalaci takhle daleko. Hrozba jaderné války by do konfliktu nepochybně přivedla další hráče, a v tu chvíli je výsledek války pro Dillí i Islámábád těžko předvídatelný. Proto k němu s naprostou pravděpodobností nesáhnou.
Indicko-pákistánský konflikt zasáhl leteckou dopravu, aerolinky ruší lety |
Je tu ale jiný „slon v místnosti“ – Čína. Ta za poslední dvě dekády znásobila svůj vliv v Pákistánu, mimo jiné skrze masivní investice do dopravní infrastruktury. Peking má zájem na tom, aby se indicko-pákistánský konflikt nezhoupl v indický prospěch – jednak kvůli samotnému Kašmíru, kde má s Dillí rovněž územní spory, jednak kvůli celkové rovnováze sil v regionu.
Čína chce v budoucnu být mocností číslo jedna v Indopacifiku a Indie, která se v posledních letech nápadně přibližuje západní koalici vedené Spojenými státy, Japonskem a Austrálií, je jednou z hlavních překážek v tomto procesu.
Hrozba domino efektu
Největším nebezpečím je tak domino efekt, který nakonec čínské vedení přiměje k tomu, aby své zájmy v Pákistánu bránilo silou. Něco takového není vůbec nepředstavitelné. Oba státy indického poloostrova jsou v současnosti na eskalační trajektorii a není vůbec zřejmé, jak rychle se z ní dostanou.
Pákistán zcela jistě zareaguje na indický útok a pokud svou odpověď „přestřelí“, Dillí patrně opět zavelí na zteč. Povede ho k tomu zejména indické veřejné mínění, řádně rozohněné dubnovým teroristickým útokem a v posledních dnech notně přiživené násilím válečných operací. Pokud by Čína, která se s Indií pře o jinou část Kašmíru, poskytla třeba jen limitovanou vojenskou pomoc Pákistánu, jistě by to nenechalo v klidu Spojené státy, které Peking považují za bezpečnostní hrozbu číslo jedna.
Indie zaútočila na Pákistán. Obě země hlásí zhruba tři desítky mrtvých |
Právě proto, že sázky jsou tak vysoké, je tu ale jistý důvod k optimismu. Washington s Pekingem nemají zájem jít v současnosti do války, a už vůbec ne kvůli lokálnímu sporu v povodí Indu.
Lze tak parafrázovat slavný výrok Nevilla Chamberlaina z vrcholu mnichovské krize: „Pokud máme jít do války, musí to být pro větší věci, než je Kašmír“. Čína sice po dnešním útoku podpořila Pákistán, američtí spojenci v regionu zase Indii. Za zavřenými dveřmi už se ale jistě přemýšlí, jak ostří nože otupit. Doufejme, že tu diplomacie zmůže víc než na Ukrajině.
