Kdyby šlo jen o jeden rozhovor v televizi, člověk by se ušklíbl a mávl rukou. Různé agitátory potkáváme na sítích a v médiích na každém kroku, mají velký vliv na hluboký rozkol naší společnosti. Profesor Halík však tuto činnost provozuje velmi dlouho.
Už jsem ho slyšela ve studiích i z kazatelny bouřit proti Václavu Klausovi a jeho reformám, Miloši Zemanovi a jeho voličům, Andreji Babišovi a jeho voličům, Donaldu Trumpovi a jeho voličům… Profesor Halík vždy hájí, zastupuje a představuje jakousi elitu, kterou ovšem definuje opět profesor Halík.
Nikoho proto neudiví, že je pan profesor vždy na čelním místě podepsán pod každou peticí, která umravňuje prostý lid a varuje před tím, co bylo někdy na počátku druhé dekády našeho století „elitami“ označeno za „politické zlo“.
Demokracie je křehká. Akademici varovali před populisty a falešnými mírotvůrci |
Vždy obratně vysvětlí, že láska k vlasti, rodina či danost pohlaví jsou jen barevné balónky, za nimiž se schovávají lidé, kteří nechtějí uznávat všeobecnou lásku ke každému bez rozdílu náboženství, národnosti a pohlaví. Dělí lidi na „usazené“ (ve strukturách církve) a „hledající“ a neváhá přitom jmenovitě soudit, ba dehonestovat ty první.
Halíkovi následovníci a jejich vliv na mladé lidi
Tyto odsuzující, část věřících dokonce dehonestující traktáty, které pan profesor mnoho let pouští mezi lidi, ostře rozdělují i českou katolickou církev. Pan profesor dlouho působí v pražské akademické farnosti a má výrazný vliv na studenty i akademiky.
Kromě toho si v průběhu času vychoval zdatné žáky mezi kněžími, kteří také pracují s mladými lidmi (profesor Tomáš Petráček působí v hradecké akademické farnosti, dominikáni propojení s Benediktem Mohelníkem v Arcibiskupském gymnáziu v Praze). Chápu, že pražští arcibiskupové nechtěli jít s vlivným profesorem do otevřeného střetu, ale bohužel na jejich obavy nyní doplácí Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy. I o ní Tomáš Halík v rozhovoru hovořil.
Pominu nyní osobní spory v této instituci, která se zmítá v ostrých problémech od propuštění profesora Petráčka před dvěma lety. Křik kvůli jeho výpovědi byl vydatný v médiích i na sítích. Ten mediální tlak vytvářejí stejní lidé, kteří často figurují i pod výše zmíněnými peticemi na ochranu „moudrých elit“ proti „hloupé lůze“.
Mnozí z těch, kteří iniciovali dopisy a petice podporující jednu stranu sporu na Katolické teologické fakultě UK, jsou ostatně podepsaní i pod Prohlášením akademiků a vědců k současné politické a společenské situaci z 23. 9. 2025, vyzývající nás, koho volit, či spíše koho nevolit:
„My, níže podepsaní akademici a vědci napříč obory, cítíme povinnost promluvit. Nelze přihlížet matení historických či politologických pojmů a rostoucímu nacionalismu. Nelze mlčet k vyprázdněným programům populistů, falešných mírotvorců a lživým projevům na sociálních sítích. Zvláště v době války na Ukrajině, která se bytostně dotýká celé Evropy… Naším cílem je apelovat na voliče, kteří se běžně politikou nezabývají, a přitom jsou vystaveni bezprecedentnímu tlaku dezinformací a manipulativních kampaní. V následujícím výčtu proto nabízíme základní hodnotová východiska, jež nyní považujeme za zásadní pro další vývoj naší země: 1. Ruská hrozba; 2. EU a NATO; 3. Obrana a zbrojení; 4. Ústavní pořádek České republiky, nezávislost soudní moci a veřejnoprávních médií; 5. Populismus a rozpočtová zodpovědnost; 6. Podpora Ukrajiny a uprchlíků. (První podepsaní: T. Halík, T. Petráček, P. Kubín, L. Karfíková, M. C. Putna, P. A. Bílek, F. Grygar - Prohlášení akademiků a vědců k současné společenské a politické situaci – Petice.com).
Akademici v ochranné ulitě
Je pravda, že s prohlášením k volbám čerstvě přišli i arcibiskup Jan Graubner i Stálá rada při České biskupské konferenci a vymezili se především proti hnutí Stačilo!, kvůli jistým částem jeho programu.
Ve vypjaté atmosféře padají často vypjatá slova. A Česká biskupská konference vydala k volbám i obecné, stručné stanovisko o třech kritériích, s nímž nelze nesouhlasit. Ale zmíněná skupina akademiků se k politické situaci vyjadřuje pravidelně a pasovala samu sebe do role kolektivního svědomí liberálně smýšlejících přátel křesťanství.
Kde se vlastně vzala ta představa, že právě mediálně známí akademici mají právo nás mustrovat ve věcech etiky, morálky, politických postojů a volebních preferencí? Proč by právě lidé, kteří se pohybují v ochranné ulitě vysokých škol, přednáškových sálů a televizních studií, měli mít správnější a podloženější názory na zásadní společenské otázky než lékaři, učitelé, letci, inženýři, podnikatelé, automechanici, sociální pracovnice či venkovští kněží? Vliv této skupiny akademiků je však v médiích mnoho let nepřehlédnutelný na každé dějinné křižovatce.
Volby začínají už zítra, rady, koho ano, a koho ne už český volič naštěstí příliš nevnímá. A mnozí doufáme, že se po volbách konečně ty dva uměle rozdělené tábory nějak propojí, protože v časech neklidných je národní rozkol velmi nebezpečná akvizice.
Protahovaná partie pokračuje
Rozkol na Katolické teologické fakultě UK, který je poháněn a živen táborem zmíněné elitní skupiny a doprovázen i šikanou studentů, má bohužel týden před volbami drsné intermezzo.
Spory o vedení katolické fakulty. Zjednejte nápravu, vyzývá rektorku ministerstvo |
Od 26. září uvalilo MŠMT na fakultu nucenou správu, vedením fakulty je pověřena rektorka UK Milena Králíčková, která ve sporu od počátku stranila mediálně známým akademikům. Paradoxně tak ministerstvo rozhodlo proti rozhodnutí Městského soudu v Praze, který předběžným opatřením ze dne 24. září zakázal volby nového děkana a opětovně avizoval, že fakultu má do vynesení rozsudku vést stávající proděkan. Dosavadní vedení se hodlá bránit právně, neboť proděkan Prázný dosud neobdržel odvolání z funkce, ačkoli rozhodnutí MŠMT z faktu, že byl 23. 9. odvolán, vychází.
Jde o konečné vítězství mediálně známé akademické elity nad malou fakultou vzdorující ne úplně takticky a diplomaticky tlakům zvenčí i zevnitř a podporované velkým kancléřem, arcibiskupem Janem Graubnerem, který už rektorce napsal, že chce být informován o všech jejích krocích na fakultě včetně pracovně právních, i velkou částí katolického duchovenstva?
Nebo o zatím nečitelný manévr opatrného Mikuláše Beka před volbami? Zatím byla jen zrušena volba nového děkana fakulty, plánovaná na 30. září. S dosavadní početní převahou v Akademickém senátu KTF by ho pravděpodobně ještě v září vybrali akademici napojení na skupinu kolem Tomáše Petráčka a Tomáše Halíka, nikoli studenti, možná i navzdory soudnímu rozhodnutí.
Další tah této protahované šachové partie nás brzy čeká. Prodlouží rektorka smlouvy akademikům, kteří měli na KTF končit? Zruší plánované výpovědi? Podrží ztrátový obor Dějiny evropské kultury, který chtělo stávající vedení zrušit? Udrží si katolická církev úzké propojení s jednou z nejstarších fakult UK? Neodvede kněžský seminář do Olomouce, pokud bude rektorka na fakultě činit kroky, s nimiž arcibiskup a Vatikán nebudou souhlasit?
Nezbývá než doufat, že po parlamentních volbách a volbě nového rektora Univerzity Karlovy poněkud zeslábne i vliv zmíněné „akademické úderky“, která si přivlastnila právo morálně soudit nejen celou českou společnost, ale i dění na Katolické teologické fakultě UK. Že se rozpomeneme na slova evangelia, která geniálně přetavil do veršů Svatopluk Karásek: „My můžem třídit brambory / ale nás si po žních přebere Bůh.“
