Kauza Kundera: dvakrát měř, jednou řež

Před lety jsme se s pozdějším poslancem Čestmírem Hofhanzlem a dalšími spikli k převedení přes hranici zahraničního studenta, který uprchl z východního Německa. Od první minuty byly jisté jen dvě věci - že nikomu není možné říct absolutně nic, a že bude třeba dost kliky, aby v celém tom plánu proti nám nezahrála náhoda. Obé se podařilo a uprchlík se dostal do Rakouska. OK - a teď to promítněme na situaci slečny Militké. Řekněme, že bych tou dobou třeba měl poměr se sekretářkou z KGB rezidentury v Dejvicích (samozřejmě jsem ho mít nemoh, neb takové děvče začínalo své poměry nejdříve od majorů - jinak by se do takového krásného místa jako Praha nedostalo). A že bych to té sekretářce za tepla intimoval. Uprchlík by byl zatčen v řádu hodin. Mě by možná ani nepozvali k výslechu, jako nepozvali slečnu Militkou (v padesátých letech!). OK - kdo by moh za osud toho chyceného nešťastníka - já nebo ta sekretářka? Slečna Militká měla dvě možnosti - buď muži s kufrem hned říct, jak moc se bojí, nebo držet jazyk za zuby. Ostatně - nikdo samozřejmě zatím neví, jaká byla nebo naopak nebyla role Milana Kundery v té kauze. Možností je celá řada, ale v rekonstrukcích historie by v každém případě mělo velmi platit: dvakrát měř, jednou řež. Veřejnost si přece zaslouží konečně informace, ne polosyrové polotovary.